Miláčci, máte se nač těšit!
"Nebudeš tomu věřit," řekla Lucy, když přiběhla zpátky. "Nějaký pes spolkl vánoční punčochu." (...) V recepci jsem si vzal sluchátko a dozvěděl jsem se, že muž pověsil punčochu do nohou manželčiny postele. Paní má moc ráda čokoládové bonbony. Jenže jejich rotvajler taky. A on na ně přišel dřív. "A zblajznul je sakumprásk všecky," řekl ten muž. "I s punčochou."
Příběhy o zvířatech, a zvláště pak vyprávění zvířecích doktorů, ať už si říkají veterináři či zvěrolékaři, jsou obecně velmi oblíbené. Bylo by svůdné hledat počátky této obliby v dávných biblických příbězích, v nichž mají lidé a jejich soužití se zvířaty své dosti významné místo - od ideálního rajského spolužití, přes konfrontaci prvních lidí, Adama a Evy, se svádějícím hadem, až ke speciálnímu zoologickému experimentu v Noemově arše.
Národem, který vykazuje výraznou oblibu ve "zvířecích příhodách" jsou Angličané. Ze slavných zástupců je možné především uvést jméno prozaika a veterináře z Yorkshiru, Jamese Herriota (1916-1995), známého i v českém prostoru díky hojně překládaným knihám jako např. To by se zvěrolékaři stát nemělo (česky 1993) nebo Zvěrolékař a jeho přátelé (česky 2001), nebo anglického zoologa narozeného v Indii, autora knih beletristických i populárně vědeckých, Geralda Durrella (1925-1995), proslulého knihou O mé rodině a jiné zvířeně (česky 1993) či vyprávěním pro děti Mluvící balík (česky 1983).
Vedle těchto věhlasných autorů pochopitelně stojí zástup pisatelů, praktiků i teoretiků, kteří dokázali své zážitky s příslušníky zvířecí říše zachytit do podoby textu. V českém překladu se k nim nyní přidává Malcolm D. Welshman svojí knihou Miláčci, máte se nač těšit.
Hlavní hradina Welshmanovy knihy je Paul Mitchell, čerstvý absolvent veterinární fakulty, právě nastupující do svého prvního zaměstnání na kliniku Na šancích. Přichází s odhodláním, ale jen s malou představou, co skutečná praxe obnáší. To, co se ve škole naučil, je nyní třeba si "osahat". A zdá se, že osud mu pro "otrkání" připravil řadu kuriózních případů, jako třeba když bylo třeba ošetřit bojovného Lea, kocoura majora Fitzherberta, kvůli operaci opatrně uspat Cedrika, prostořekého loskutáka slečny McEwanové, předepsat vhodnou dietu přetloustlé fence Peggy, díky níž nakonec zhubne i její panička Brenda, nebo odstranit ohřívací dečku ze žaludku Sida, anakondy pana Patela, který ji spolykal i se šňůrou a zástrčkou - tedy ten had, ne pan Patel.
Přes všechny ty vyčištěné rány, sešité uši, přes porody koňské i prasečí, přes případy běžné i téměř neuvěřitelné, se za sedm měsíců, po které jej může čtenář sledovat a s ním se bavit i obávat, z veterináře začátečníka stane obratný zvěrolékař, odborník na zvířecí trable a nemoci. Nalezne domov i přítelkyni, obklopí jej svérázní zaměstnanci kliniky i neméně osobití obyvatelé anglického venkova. Zkrátka nastoupí nadějnou cestu, o které dokáže vtipně vyprávět.
Kniha Malcolma D. Welshmana o nemocných, léčených a vyléčených zvířatech je psána svěžím stylem. Autor možná nedosáhne takové proslulosti jako jeho významnější předchůdci, alespoň jim však bude důstojným spoluhráčem. Čtenář se i s touto knihou výborně pobaví. Je totiž psána ve stejném duchu, je zábavná i osvěžující.
Malcolm D. Welshman, Miláčci, máte se nač těšit! Zvěrolékařem na anglickém venkově, Paseka, Praha 2007, překlad: Vlasta Hesounová, str. 280.
