Italská vláda má potíže s privatizací aerolinií Alitalia

10. leden 2008

Předseda správní rady mezinárodní letecké společnosti Air France-KLM Jean-Cyril Spinetta navštívil v úterý Řím. Byl přijat s poctami, které se povětšinou vyhrazují členům vlády.

Přijali ho ministr hospodářství Tommaso Padoa Schioppa, předseda správní rady italské letecké společnosti Alitalia Carlo Prato a krátce i premiér Romano Prodi. Byl to první oficiální kontakt na této úrovni poté, co se italská vláda rozhodla jednat s Francouzi o privatizaci a prodeji vysoce ztrátové Alitalie.

O osudu italských polostátních aerolinií se debatuje již přes rok. Zpočátku projevil zájem ruský Aeroflot a německá Lufthansa, nakonec v soutěži zůstala Air France a malá italská letecká společnost Air One, za níž ale stojí kapitál jedné velké italské banky. Alitalia se dostala již před deseti lety do červených čísel. Veřejnost je přesvědčena, že k tomu přispěli především zaměstnanci, kteří často a tvrdě stávkují. To je bezpochyby pravda, navíc, pokud se nemýlím, ve firmě existuje aspoň jedenáct odborových organizací. V některých převažují piloti, v druhých stewardi, u jiných zase letištní personál. A to ztěžuje jakékoliv vyjednávání firmy se zaměstnanci. Odbory mají ale také určitě pravdu, když tvrdí, že vinu na současné situaci má i vedení firmy, které se během let aspoň šestkrát vyměnilo a dopustilo velkých strategických chyb. A samozřejmě své vykonala i politika. Protože stát vlastní téměř 50 % akcií firmy a to samozřejmě dávalo střídajícím se vládám moc a dle jejich názoru i právo dosazovat na klíčová místa své lidi, o jejichž kompetenci bylo občas možno pochybovat.

Nicméně rozhodující ránu uštědřilo Alitalii strategické rozhodnutí přijaté přes 15 lety. Milán disponoval dobře fungujícím letištěm Linate, které se nachází blízko od města. Má ale jednu velkou závadu - v této oblasti jsou v zimě často mlhy a proto byl provoz buď přerušován anebo cestující museli vystupovat v Turíně, Janově, někdy dokonce i v Benátkách. A tak se zrodila myšlenka postavit úplně nové interkontinentální letiště. Jmenuje se Malpensa a bylo do značné míry financováno ze zdrojů Evropské Unie. Mlha tam není, ale je to, jak se v Itálii říká, "katedrála v poušti". Vlakem to z Milána trvá přes hodinu, autem po dálnici i více. A z jiných míst v severní Itálii je to ještě složitější. A tak se letiště v podstatě neuchytilo, ale na základě různých politických dohod byly interkontinentální lety přesměrovány sem. Posádky bydlící v Římě musejí každý den ráno létat do Milána a lety jsou často prázdné, protože hodně cestujících raději nastoupí na nějakém menším letišti a pak přestoupí třeba v Curychu, Paříži či Frankfurtu na lety za oceán. A to přináší obrovské finanční ztráty. Z krize Malpensy tak profitovala celá řada malých letišť v severní Itálii.

A z tohoto důvodu Air France ve svém plánu stanoví, že se interkontinentální lety Alitalie mají přesunout do Říma. A s tím politická garnitura Milána a regionu Lombardie nechce souhlasit. Liga severu pohrozila barikádami, jestliže se tento plán uskuteční. Tvrdí, že mnohem lepší projekt má italská společnost Air One. A stejného názoru, jak se zdá, jsou i odborové ústředny, ačkoli tam jsou důvody trochu jiné: oba kandidáti na privatizaci prohlásili, že podmínkou sanace firmy je snížení stavu zaměstnanců. Francouzi hovoří o 1800, společnost Air One o 2500. Proč tedy odbory fandí italské firmě? Oficiálně se hovoří o prestiži země a o tom, že z Itálie by neměla být kolonie cizího kapitálu. Ale to je záminka. Skutečným důvodem je, že vůči gigantu Air France-KLM budou mít odbory mnohem menší vyjednávací moc než vůči malé italské firmě, i když za ní stojí velká banka.

Ministr hospodářství Padoa Schioppa řekl, že "je třeba rozhodnout rychle, protože za 3 měsíce bude pokladna Alitalie prázdná a Brusel nám již nepovolí další finanční injekce". Itálie není dost velká na to, aby uživila dvě interkontinentální letiště. Drtivé většině Italů je úplně lhostejné, zda Alitalia patří Francouzům či někomu jinému, chtěli by jen, aby fungovala, měla nová letadla, zdvořilý personál a nežádala každým rokem daňové poplatníky o finanční injekce. A to pravděpodobně plán Air France-KLM přináší. Spinetta navíc řekl, že chce vzájemné propojení akcí obou společností. Otázkou je, zda se konečně podaří prosadit řešení, které půjde ve prospěch cestujících a státní pokladny a nikoliv podle zájmů té či oné mocné politické i finanční lobby. Ironií osudu povede privatizaci Alitalie ministr dopravy Bianchi, který se otevřeně hlásí k dědictví komunismu, zatímco jeho údajně liberální předchůdci v Berlusconiho vládě za 5 let v tom neudělali vůbec nic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Josef Kašpar
Spustit audio