GMO free Europe

V různých souvislostech se jí v poslední době zaobírali vědci, ochránci přírody, zemědělci, politici, ekonomové i nejširší veřejnost v Bruselu, Vídni, Paříži a Římě. A vlastně v celé Evropské unii, protože dění kolem geneticky modifikovaných organismů, zkráceně GMO, se týká nás všech.

V pátek vypršela Evropské unii lhůta daná Světovou obchodní organizací k tomu, aby Unie zajistila podmínky pro volný obchod s GMO. Evropská komise se sice v pátek sešla k jednání na toto téma, výsledek však dosud neoznámila. Evropě tak hrozí obchodní sankce. Vinu za tuto patálii nese Rakousko. V rozporu s evropskými dohodami totiž trvá na zákazu dovozu a pěstování kukuřice, která je díky genetické modifikaci odolná proti zavíječi kukuřičnému. Argumentuje obavami o životní prostředí a lidské zdraví, pro které však nemá hodnověrné důkazy.

Odhodlaná Paříž

Světová obchodní organizace čekající na zprávy z Evropy se v pátek přece jenom dočkala. Vzkaz však nepřišel z Bruselu a o uvolnění obchodu v něm nebylo ani slovo. Právě naopak. K zákazu prodeje a pěstování zmíněné kukuřice se přidala Paříž. Předcházely tomu události vpravdě francouzské - především hladovka známého antiglobalisty José Bového a jeho patnácti věrných spolubojovníků, kteří si chtěli vymoci zákaz nenáviděného "genetického monstra".

Členská země Evropské unie může jednostranně zakázat geneticky upravenou plodinu, kterou předním Unie jako celek povolila. Ale pouze v případě, že předloží nová vědecká fakta o rizicích pro životní prostředí nebo lidské zdraví. Paříž se proto ohání zprávou odborné komise, která minulý týden vyjádřila "vážné pochyby" o bezpečnosti zkoumané kukuřice. Nechme stranou fakt, že mezi členy komise byli i zemědělští odboráři, politici a ekologičtí aktivisté. Tedy lidé, kteří (při vší úctě) nemají k vypracování vědecké studie odborné předpoklady. Podstatnější je, že dvanáct z patnácti vědců, kteří se na zprávě podíleli, se proti její interpretaci ohradilo. Předseda komise prý tvrdí věci, na kterých se nedohodli - včetně oněch "vážných pochyb", na které se nyní politici odvolávají.

Mlčící Řím

Trochu staršího data je jiná vědecká studie zkoumající výhody a nevýhody geneticky modifikované kukuřice. Italský Národní výzkumný ústav pro potraviny a výživu zjistil, že upravená kukuřice dává o desítky procent vyšší výnosy než kukuřice obyčejná. Kromě toho je zdravější, protože obsahuje stokrát méně karcinogenních mykotoxinů. Ty jsou produkovány houbami, které napadají rostliny poškozené zavíječem.

Ústav ani ministerstvo zemědělství se však neměly k tomu, aby výsledky zveřejnily. Až to vědci, kteří se na výzkumu podíleli, nevydrželi a loni v listopadu svolali tiskovou konferenci.

Skandálu s utajováním informací se v prosinci věnoval i prestižní časopis Nature Biotechnology. Úvodník na toto téma měl ironický titulek "Další nepříjemná pravda", v narážce na film a knihu Ala Gora.

Rozhádaný Brusel

A ještě jednou GMO v evropských souvislostech. Komisař pro životní prostředí Stavros Dimas se zdráhá povolit pěstování dvou nových odrůd kukuřice odolných vůči škůdcům i herbicidům. A to přesto, že odborníci pověření vypracováním posudku nenalezli nic, co by zákaz opravňovalo.

Proti Dimasovi se postavila hned trojice jeho kolegů: komisaři pro obchod, průmysl a zemědělství. V Evropské komisi zkrátka bude kvůli GMO ještě veselo.

Hlas lidu, hlas boží

Bezpočet vědeckých studií dokazuje mnohostrannou výhodnost geneticky upravených rostlin v zemědělství. Dosahují vyšších výnosů, představují menší zátěž pro životní prostředí, je v nich méně škodlivin. Díky použité technologii přesně víme, jaké vlastnosti budou nové odrůdy mít. Třetí svět mohou zachránit od hladomorů. Podléhají přísným kontrolám a testům, kterými "obyčejné" odrůdy procházet nemusejí.

Jenomže co je to všechno platné, když lidé GMO nedůvěřují? Podle Eurobarometru pochybuje o zdravotní nezávadnosti GMO až 70 % Evropanů. Přitom nepředpokládám, že by odpovídající počet lidí vůbec tušil, co že to vlasntě ta genetická modifikace je. Z větší části se jedná o prostý strach z neznámého. Něčemu nerozumět ještě neznamená nemít na to vyhraněný názor.

Politici to vědí a chovají se podle toho. Ve Francii ustupují podivínskému hladovkáři a průzkumům veřejného mínění, evropský komisař ignoruje doporučení svých vlastních odborníků, Italové se důležité informace dozvídají jen díky partyzánské akci rozčarovaných vědců... Bez viny nejsme ani my, novináři. Přece si nebudeme kazit den hledáním pravdy a vysvětlováním toho, co stejně nikdo nechce slyšet. Jsme GMO free a kdo je víc!

Pořad Vstupte! - prof. Jaroslav Petr o GMO
Osel.cz: překlad úvodníku Další nepohodlná pravda z časopisu Nature Biotechnology