Vydry specialistky

Vědci, kteří se zabývají studiem vyder mořských na kalifornském pobřeží, zjistili, že potravní různorodost byla sice vyšší u populací, kde byl zdroj potravy omezen, ale tato různorodost se neprojevila u jednotlivých vyder. Jednotlivá zvířata se naopak velmi úzce zaměřila na konkrétní zdroj potravy. Jídelníček celé populace byl tedy velmi pestrý, avšak jednotlivé vydry byly specializovány.

Vědecký článek, založený na tomto výzkumu, vyšel v lednu 2008 v Proceedings of the National Academy of Sciences. Studie uvádí, že v oblastech s bohatým zdrojem potravy sdílí všechny vydry jedné populace stejný potravní zdroj. Ovšem pokud je potravní zdroj limitovaný, objevuje se v populaci velmi pestrá paleta potravních strategií a jednotlivé vydry se začínají specializovat na konkrétní typ potravy (např. lastury, ježovky atp.).

Důsledky specializace

První autor článku, Tim Tinker, uvedl, že studie má jak obecně teoretický význam v ekologii, tak i praktický význam v ochraně druhů. "Tradiční pohled na vzájemné vztahy predátorů a kořisti a na strukturu potravních sítí a propojenosti jednotlivých druhů může být příliš zjednodušený," uvedl Tinker. "Pokud se podíváte na populaci jako na celek, můžete vidět pestrou potravní škálu. Pokud se ale zaměříte a jednotlivce, uvidíte specializaci."

A k čemu nám zjištěné výsledky mohou být dobré? Například nám pomohou prokázat, že některé vydry specializované na potravu zatíženou patogeny či cizorodými látkami budou více ohrožené než vydry s jiným, nekontaminovaným zdrojem potravy. "Mnoho vyder na kalifornském pobřeží umírá na různé infekční nemoci a díky novým vědomostem o potravní specializaci můžeme lépe porozumět třeba i šíření nemocí. Pokud zjistíme, na který druh potravy se vydra specializovala, zjistíme rychle i původce nemoci," řekl Tinker.

Vydry na cestách

Studovány byly vydry z centrální části pobřeží, které hostí největší vydří populaci v Kalifornii a z okolí ostrova San Nicolas v jižní Kalifornii, kde se vyskytuje výrazně menší populace. Populace v San Nicolas je vlastně výsledkem snahy organizace U. S. Fish and Wildlife Service, která chtěla snížit úbytek vyder mořských, způsobený olejovými skvrnami ve vodě. Z populace na centrálním pobřeží bylo odebráno na konci osmdesátých let 140 mořských vyder, které byly přesunuty k ostrovu San Nicolas. Většina z nich se rychle vrátila zpět k pobřeží, ale několik jich zůstalo a založilo prosperující populaci. Vzhledem k obrovskému nadbytku potravy jsou vydry v okolí ostrova San Nicolas v lepší kondici než vydry od pobřeží. Také růst populace je zde mnohem rychlejší.

"Vydry z okolí ostrova San Nicolas jsou výrazně větší než vydry z pobřeží, mají lepší tělesnou kondici a lovem potravy tráví méně času," řekl Tinker. "Pokud se podíváme na složení jejich potravy, některé klíčové druhy potravy dominují a celkový jídelníček populace se moc neliší."

Vydry preferují větší, výživnější červené ježovky Strongylocentrotus franciscanus, které jsou početné právě v okolí ostrova San Nicolas. Na pobřeží jsou však mnohem početnější fialové ježovky Strongylocentrotus purpuratus, které jsou menší a ne tak výživné. Jednotlivé vydry se zde tedy mnohem více specializují na jinou kořist.

"To, co pozorujeme u mořských vyder, tedy skutečnost, že jedinci jsou flexibilní a specializují se na různé typy kořisti, pokud trpí celkovým nedostatkem, bude pravděpodobně platit v přírodě obecně. A zřejmě to platilo i o lidech, tedy ještě v době, kdy nás po planetě běhalo jen pár," řekl Estes, spoluautor článku.

Individualita v potravním chování vnáší nové světlo, či možná spíše tmu do problematiky komplexity potravních sítí. Je třeba uvažovat i o jednotlivcích a ne se zajímat pouze o populaci jako celek.

Otázka, zda je populace potravně limitována, je často zohledňovaná ve výzkumech. Nyní snad bude možné použít faktor specializovanosti jednotlivců v rámci populace jako znak určující, zda je populace potravně limitována či ne.

Podle Estese byli vědci již před dokončením studie přesvědčeni, že populace z pobřeží je potravně limitována. Tento stav patrně převažoval v celé Kalifornii až do 18. století, než došlo k masovém lovu vyder mořských pro kožešinu, který je přivedl až na okraj vyhubení. Ale stále není vůbec jasné, proč se mořské vydry nešíří podél kalifornského pobřeží, kde na ně čeká mnohem více potravy než u pobřeží. To zůstává tématem pro další zkoumání.