10 archeologických objevů roku 2007

Na prvním místě uvádí žebříček časopisu Archeology třináct kamenných věží trčících k nebi z pustiny peruánské pobřežní pouště v lokalitě Chankillo. Věže byly známy už od 19. století, ale teprve vloni v nich peruánský archeolog Iván Ghezi a jeho americký kolega Clive Ruggles odhalili sluneční observatoř, starou nejméně 2300 roků. Peruánským indiánům pomáhala určit počátek vegetační sezóny.

Druhý objev roku 2007 se odehrál v depozitáři Britského muzea, kde vídeňský asyrolog Michael Jursa zkoumá od roku 1991 klínopisné texty. Vloni objevil destičku, která stvrzuje, že "hlavní eunuch" Nebu-Sarsekim daroval chrámu asi tři čtvrtě kilogramu zlata. Jursa si uvědomil, že jméno "hlavního eunucha" zná z Bible, kde se o něm hovoří v Jeremiášově knize v pasáži líčící dobytí Jeruzaléma králem Nabukadnezarem II. v roce 587 př. n. l. Důkladná kontrola potvrdila, že oba texty - hliněná asyrská tabulka, datovaná do roku 595 př. n. l., a Bible - hovoří o jedné a téže osobě. Podobné zmínky o nekrálovských biblických osobách v jiných literárních pramenech jsou skutečnou raritou.

Na pomyslné stupně vítězů se vmáčklo i zcela nové datování tzv. cloviské kultury původních obyvatel Ameriky, pro kterou jsou typické kamenné hroty se zvláštním žlábkem. Pravěcí výrobci cloviských hrotů byli dlouho považováni za první asijské imigranty, kteří osídlili Nový svět. Moderní techniky datování "smrskly" nadvládu cloviských lovců nad Severní Amerikou na období pouhých 250 let. Žili před 13 050 až 12 800 roky. Podle amerických archeologů Michaela Waterse a Thomase Stafforda byla Amerika osídlena ještě před příchodem lidí cloviské kultury. Obrovské rozšíření cloviských hrotů neodráží postup jejich vynálezců. Na to by 250 let nestačilo. Po celé Severní Americe se stihla rozšířit jen jejich impozantní technologie výroby kamenných nástrojů.

Do "top ten" archeologických objevů se vešly ještě 10 000 let staré doklady o pěstování dýní ve starém Peru, nálezy dosvědčující užívání nástrojů šimpanzi, staré 4300 let, vykopávky syrského města Tell Brak z doby před 6000 roky nebo objev rituálního místa, tzv. henge, u irského Lismullinu. Na osmé příčce se umístil nález kostí polynéské drůbeže z předkolumbovských dob v Chille. Následovaly revoluční objevy ostatků Homo habilis a Homo erectus, jež dokládají, že Homo habilis byl spíše současníkem než předkem Homo erectus. Desítku uzavírají výsledky výzkumu kambodžského Angkoru, který odhalil, že toto na svou dobu gigantické sídlení centrum zřejmě zkolabovalo v důsledku škod, jež napáchali na životním prostředí jeho obyvatelé.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 25. 1. 2008 v 9.00.