Co čte a nač myslí historik
"Pomyslím-li na to, kolik na světě vychází knih, jímá mne závrať," říká na počátku jedné své stati spisovatel a historik, docent novějších dějin Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Robert Sak (nar. 1933). Sám k tomuto množství nyní jednu publikaci přidává - soubor svých textů, které ukazují, Co čte a nač myslí historik.
Životní cesty Roberta Saka se proplétaly příznačně dané době, a tedy z dnešního pohledu dost dobrodružně. Sak se narodil v Charkově na Ukrajině, gymnaziální studia absolvoval v Plzni, vysokoškolská, obor historie, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval v archivní službě. Po přestěhování do Českých Budějovic byl jeho osud spjatý s tamním nakladatelstvím Růže, proslulým zejména ve druhé polovině šedesátých let minulého století. V letech 1970-1990 působil vyškolený historik jako slévárenský dělník, neměl možnost publikovat ani veřejně působit. K obratu došlo po roce 1990, kdy začal Robert Sak pracovat v Historickém ústavu JU, habilitoval se pro obor českých dějin a publikoval řadu knih, z nichž nejznámějším zajisté patří rozsáhlé životopisné medailony: Příběh Čecha devatenáctého věku o Františku L. Riegerovi, Dáma z rajského ostrova o baronce Sidonii Nádherné z Borutína, Salon dvou století o literárním salonu Anny Lauermannové-Mikschové, Život na vidrholci věnovaný literárnímu kritikovi Bedřichu Fučíkovi nebo monografie o Josefu Jungmannovi, která loni vyšla v nakladatelství Vyšehrad.
Texty, obsažené ve zmiňovaném souboru, jsou rozdělené do tří oddílů. První zahrnuje recenze psané pro Český rozhlas mezi lety 1996-2005. Z nich právě ta nejstarší, z roku 1996, věnovaná druhému dílu memoárů historika Zdeňka Kalisty a nazvaná Po proudu času českého historika, dobře charakterizuje samotného autora svazku, pro kterého je důležité souznění s popisovanou problematikou či vcítění do čteného textu, důkladně zpracovaná faktografie, ale současně i přítomnost inspirativního momentu, který dovolí autorovi, aby příběh své postavy spoluprožíval.
V dalším oddíle Sakovy knihy jsou rozměrnější studie i proslovy. Nejdůležitějším z nich je vzpomínková stať O Růži (publikovaná roku 1996 v revue Souvislosti), v níž autor rozpráví o českobudějovickém nakladatelství, v němž působil jako člen literární redakce a posléze jako šéfredaktor. "Léta s Růží" byla pro Roberta Saka přínosná profesně. Ovšem z bohatství přátelských setkání a hovorů, navázaných a realizovaných v oné době, čerpal autor jistě i hluboko po násilném ukončení této éry. I proto vřele vzpomíná např. na Věroslava Mertla, Věru Linhartovou a Ivana Slavíka.
Zatímco ve druhém oddíle knihy se články týkají prostoru, který je pro Roberta Saka "krajinou duše" - jižních Čech, následná část představuje jeho zájem autorský. Jsou zde zmíněny osobnosti, které se staly hlavními postavami jeho děl (Rieger a český konzervatismus 19. století, Rilkova Sidie aneb "Čisté a bratrské přátelství").
Robert Sak ve svazku svých recenzí a esejů nepopírá své vzdělání a výsostnou zálibu v historii - spíše než kritikem je komentátorem. Jeho styl přístupu ke knihám i k historii je vypravěčský, minulost v jeho podání ožívá, stává se přitažlivou, obraznou, poutavým příběhem i napínavým líčením. Jeho doporučení jsou zajisté důvěryhodná a knihy, které R. Sak přečetl, o nichž přemýšlí, a v neposlední řadě ty, které sám napsal, je jistě také dobré vzít do ruky a číst.
Robert Sak, Co čte a nač myslí historik, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2007, str. 304.
