Hadriánův kolos

Ve druhém století našeho letopočtu prožívaly maloasijské lázně Sagalassos zlaté časy. Nežilo v nich zřejmě více než 5000 stálých obyvatel, ale v místním divadle mohlo najednou usednout až 9000 diváků. Za vzestup vděčilo město přízni císaře Hadriána. Ten například přesunul Sagalassos administrativně z provincie Asie do provincie Lykie a Pamfýlie. Posílil tak ekonomické vazby města s přístavy na jihu Malé Asie.

Bohatství šlo v Sagalassosu ruku v ruce s megalomanií. Město mělo hned dvě shromaždiště lidu čili agory, čtyři monumentální fontány a koncertní síň s dvěma tisíci sedadly. Hold Hadriánovi složili obyvatelé v odpovídajícím stylu.

Tým archeologů, vedený Christine Beckersovou a Willemem Hanstonem z Katolické univerzity v belgickém Leuvenu a jejich tureckým kolegou Mustafou Kiremitcim z univerzity v Izmiru, narazil při vykopávkách města na fragmenty obří sochy. Nejprve vědci nalezli nohu obutou do sandálu, dlouhou 80 centimetrů. Zdobení sandálu prozrazovalo, že jde o sochu císaře. Jeho totožnost prozradil nález 70 centimetrů vysoké hlavy se zkadeřenými vlasy a vousy. Tato móda inspirovaná řeckými filozofy vystřídala hladce oholenou tvář a krátký sestřih právě na Hadriánův popud.

Vše nasvědčuje tomu, že pětimetrová Hadriánova socha vznikla kolem roku 130 našeho letopočtu. Vytesali ji místní sochaři z mramoru, dovezeného z lomů vzdálených 350 kilometrů. Zlomek stejně velké nohy obuté do sandálu bez císařských ozdob naznačuje, že vedle Hadriánovy sochy stávala stejně velká skulptura jeho manželky Sabiny.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 1. 2. 2008 v 9.00.