Nový příbuzný slonů a ochechulí

Bércouni jsou drobní hmyzožraví savci, kteří se vyskytují pouze na africkém kontinentu. Typický je pro ně prodloužený čenich, který připomíná chobot slona. Ačkoli byli donedávna řazeni mezi hmyzožravce, nové molekulární studie ukázaly, že bércouni mají vývojově mnohem bliže k slonům, sirénám a také k hrabáči kapskému.

Nové druhy savců jsou vzácné

Zatímco k objevům nových druhů z říše bezobratlých dochází relativně často, nález nového druhu savce je poměrně vzácnou událostí. Takové nové druhy dnes vznikají spíše překvalifikováním už existujících taxonů na základě molekulárních analýz. V případě bércouna uzugwaského je to však jinak.

Jak chytit bércouna?

Poprvé byl bércoun udzungwaský vyfocen kamerovou pastí v odlehlých lesích Udzungwaských hor v Tanzanii v roce 2005. Kamery tam byly nainstalovány z důvodu studia jiných lesních savců. Nový druh mohl být zbožným přáním, nikoliv však cílem výzkumu. Fotografie podivného bércouna byla záminkou pro čtrnáctidenní expedici v roce 2006 s jasným cílem - bércouna chytit.

I přesto, že šlo o období sucha, stále pršelo a pasti byly příliš malé. Navíc nikdo nečekal, že bércoun udzungwaský je takový obr. S váhou 700 gramů je o čtvrtinu větší než největší dosud známý bércoun. Mezi 15 dalšími druhy bércounů vyniká i svým zbarvením a nápadným zjevem.
Nakonec se podařilo odchytit 4 jedince a 40x ho pozorovat. Poznání druhu je však pouze první krok k poznání jeho biologie. Zatím víme, že je aktivní v noci a jeho chování je podobné ostatním druhům z rodu Rhynchocyon.

Výjimečné druhy z výjimečných lesů

Udzungwaské hory jsou izolované a velmi staré. Mají vysokou míru endemismu. Jen za posledních 10 let zde byl objeven nový druh opice kipundži, koroptev tanzanská, velký druh rejska a několik druhů obojživelníků a plazů. Nutné je rychle začít s jejich ochranou. Již brzy může být pozdě. Pralesy jsou ohroženy těžbou a trpí rozsáhlou devastací. Vysoká je i míra lovu divokých zvířat.

Převzato z Českého rozhlasu Leonardo