Ekonomie - věda poněkud iracionální?
Ekonomie je dnes jednou z důležitých a nejváženějších vědních disciplín. Všeobecně je pokládána za velice exaktní vědu, ve které je kladen důraz na přesnost matematických propočtů a schopnost racionální analýzy. Ekonomové dostávají Nobelovu cenu stejně jako fyzici, chemici, lékaři a jiní vědci.
Ekonomii vyučují všude na světě na vysokých školách vážení profesoři a docenti, píší se doktorandské práce a publikují obsáhlé a důmyslné analýzy a studie. Učebnice ekonomie jsou plné grafů, tabulek, čísel a zákonů. Ekonomy rovněž pokládáme většinou za velice racionální lidi. Všichni, nejenom bankéři, mají pověst lidí, které se nenechávají strhnout emocemi, lidí chladně kalkulujících, kteří jsou v každé situaci schopni racionální analýzy a nikdy nejednají pod vlivem emocí.
Stačila ovšem známá krize okolo hypoték ve Spojených státech, abychom po celém světě viděli úplně jiný obraz. Všechna média bez rozdílu hovořila o panice, nervozitě trhů, nečekaných a těžko předvídatelných turbulencích. Vědci se svými exaktními propočty zmizeli a místo toho se ozývaly jen výkřiky, bezradné tápání snažící se pochopit nekontrolovatelný úprk doprovázený nepředvídatelnými výkyvy směrem nahoru a hned zase dolů. Bohužel v této době nevystoupil žádný profesor, který by nám s pomocí nějakého grafu a tabulek vysvětlil, o co se jedná a jak to všechno podle vědeckých ekonomických zákonů dopadne. Vypadá to, že ekonomické zákony, grafy a tabulky platí jen v klidných dobách. Nikdo si ale nemůže být jist, kdy nastane divoké období, ve kterém budeme vydáni na pospas panice, nervozitě a nepředvídatelnému chaosu. Z toho by ovšem vyplývalo, že ekonomické děje jsou někdy velmi racionální, předvídatelné a spočitatelné, ale jindy mohou být zcela iracionální, chaotické a nepředvídatelné. Tedy že s ekonomií je to jako s lidskou bytostí, která se rovněž zmítá mezi rozumem a nerozumem a dokáže se chovat jak racionálně a vypočítavě, stejně jako jindy velice iracionálně a nepředvídavě.
Ale to je konec konců logické. Ekonomické procesy se od lidského jednání odvíjejí. Ekonomie je - učeně řečeno - behaviorální disciplína. A lidé se chovají předvídavě i nepředvídavě.
Nejistotě ovšem nahrává sama podstata trhu. Cena nějakého produktu dnes totiž není dána jeho skutečnou hodnotou - pokud ovšem něco jako skutečná hodnota vůbec existuje. Je dána naší představou o tom, jakou dotyčná věc má cenu. A ta je odvislá především od našeho očekávání, za kolik se dá prodat.
To platí v případě zboží běžné spotřeby, ale daleko více v případě sofistikovanějších produktů, jako jsou auta, nemovitosti nebo dokonce umělecké předměty. Nejzřetelněji je to potom vidět na akciových trzích, kde je cena akcie dána očekáváním jejích budoucích zisků. Prodávající tedy nabízí jakousi naději nebo sen, který se může - ale také nemusí - vyplnit.
Tato neviditelná ruka trhu, jak to někteří nazývají, ovšem docela dobře funguje. Ale jen do doby, než se naše očekávání příliš vzdálí od reality. Pak nastává to, co nastane pokaždé, když se naše naděje zhroutí a my spatříme nelítostný obraz reality. Naše reakce bývá nezřídka podobná té, jaké jsme byli a jsme svědky na akciových trzích. Tedy zděšení, zmatek, nečekané turbulence našich nálad a nakonec i úprk.
Z vlastní zkušenosti ale víme, že takové náhlé prozření bývá sice bolestné, ale zároveň může být i velice užitečné. A tak bychom také měli na nedávnou hypotéční krizi nahlížet.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
