Poklad starého brouka
"Šli jenom kousek mezi borůvkami ke kraji hustého lesa, ale pro brouka to byla složitá cesta: přelézal větvičky, podlézal suché listy, obcházel díry, nohy mu klouzaly po jehličí. 'To je štrapác,' stěžoval si, každou chvíli odpočíval a Julča si říkala, že už asi nebude nejmladší. Dávala pozor, aby ho neztratila z očí a taky aby ho nezašlápla.
Nuda je zvláštní věc - taková inspirativní. Vždyť kolik jen příběhů začíná tím, že se někdo nudí, jen tak kouká, až si znenadání - nebo z ničeho nic - vykouká začátek docela slibného dobrodružství. Zmíněným modelem vyprávění se nechala oslovit a "cestou počáteční nudy" se vydala Olga Černá, autorka příběhu o dětech a hmyzu Poklad starého brouka.
Na počátku její knížky, kterou ilustrovala Alžběta Skálová, sedí dívka Julča na schodech, jsou prázdniny a ona je u své tety, která se vůbec nenudí, naopak: "Vlastně pořád měla nějakou práci, doma nebo na zahradě, a když to vypadalo, že nic na práci nemá, seděla u televize a háčkovala dečky." Ale hlavní postavou je tady Julča a tu "háčkování nebavilo a nebavilo ji ani plít jahody, ani zalévat rajčata a ani nosit trávu králíkům." Když už to vypadá dost beznadějně, naštěstí alespoň dozrají borůvky a znuděná Julča se spolu s pracovitou tetou vypraví do lesa. A tam to všechno začne...
Začne příběh, začne se rojit hmyz a nakonec začne i jedno holčičí kamarádství. Děj knihy není třeba prozrazovat, není ani prostoduchý, ani kdovíjak náročný - takový skoro běžný, ale ne úplně každodenní. Jenom je třeba přistoupit na to, že trpaslíci se sice odstěhovali, poněvadž jim bylo smutno, ale naštěstí zůstal ten starý brouk - který potřeboval pomoct s pokladem, mravenci - kteří potřebovali mapu, pavouk - který potřeboval (vlastně spíš potřebovala) vzorník na háčkování, housenka - která potřebovala zakuklit, ještěrka - která potřebovala ocásek i můra - která vlastně nepotřebovala nic. Snad jen to, aby někdo poslouchal její povídání o tom, že tam, kde si kde kdo myslí, že jsou jen světýlka nějaké chalupy, tak tam "začíná moře a ta světla, to je přístav a lodě, které v něm přistávají a přivážejí ryby a koření a zlato a drahé kamení z cizích zemí..." A ještě Blecha, ale to kupodivu není hmyz ani havěť.
Prestiž, kterou mají ve zdejších krajích dětské knihy, prázdninový příběh malé Julie naprosto splňuje. Obrazová i literární část tvoří vyvážený a mile zábavný celek. Ilustrace i čtení bude jistě pro všechny děti bezproblémové. Ovšem sáhnout po ní může i nejeden dospělý.
Olga Černá, Poklad starého brouka, Baobab, Praha 2007, str. 72.
