Kde vytyčit žraločí rezervace?

Populace žraloků tygřích (Galeocerdo cuvier), žraloků bělavých (Carcharhinus leucas), žraloků tmavých (Carcharhinus obscurus) a také některých dalších druhů poklesly od 70. let o více než 95 %, uvádí výsledky studií IUCN. Současný výzkum oblastí, které jsou pro další přežití žraloků klíčové (tzv. "hotspots"), by měl zvýšit jejich naději na přežití.

Dalším z kriticky ohrožených druhů žraloků je kladivoun bronzový (Sphyrna lewini), který bude letos v rámci kategorií IUCN přeřazen mezi celosvětově ohrožené druhy. Uvedla to Julia Baum, členka skupiny pro výzkum žraloků při IUCN.

Co hrozí kladivounům?

Mláďata kladivounů bronzových se s oblibou zdržují v mělkých pobřežních vodách, kde jsou chráněny před velkými mořskými predátory. Bohužel ale nikoli před člověkem. Ploutve nejen kladivounů, ale i mnoha jiných druhů žraloků jsou hlavní surovinou pro výrobu v Asii velmi oblíbené polévky ze žraločích ploutví.

Zákaz "odploutvovat žraloky"!

Lov žraloků v mezinárodních vodách není nijak omezen, a proto dochází k jejich zabíjení ve velkém měřítku. Mnoho odborníků, včetně Julie Baumové, prosazuje rezoluci Spojených národů (UN), která má za cíl omezit lov žraloků a zcela zakázat tzv. "shark finning", tedy "odploutvování". To je v současné době velmi časté. Rybáři uloví žraloka, odřežou mu ploutve a následně ho, často ještě živého, hodí zpět do moře.

Mnoho druhů žraloků sice žije v hloubkách okolo 200 a více metrů. Bohužel ani tyto druhy neuniknou rybářům s moderními metodami. Hlubinné vlečné sítě devastují jejich populace a nové výzkumy prokazují, že je to větší problém, než se předpokládalo, protože populace hlubinných druhů se obnovují velmi pomalu. Platí tady přímá úměra - čím větší hloubku druh obývá, tím delší je cyklus obnovy jeho populace. Proč tomu tak je, se zatím neví. Víme ale, že tyto druhy se z intenzivního rybolovu mohou vzpamatovávat desítky či stovky let, pokud to vůbec zvládnou a nevyhynou.

Výzkumem k ochraně

Naději na přežití žraloků nám může dát jejich výzkum. Stále novější technologie umožňují sledovat žraloky dlouhodobě v jejich přirozeném prostředí. Peter Kimbley, ředitel Biotelemetrické laboratoře při univerzitě v Carolině, využívá elektronických čipů ke sledování migrací právě u kladivounů bronzových. Výsledky jsou překvapivé. Podobně jako mnoho jiných zvířat na pevnině i kladivouni mají svá oblíbená místa uprostřed moří. Tam se shromažďují často ve vysokých počtech a jsou proto lehce zranitelní.

Žraločí dálnice

Mezi takovými jednotlivými oblíbenými místy byly nově objeveny žraločí "dálnice". Jsou to koridory, kterými se žraloci rychle přesunují z jednoho místa na jiné. Pokud se nám podaří ochránit tato důležitá místa a zakázat zde lov žraloků, máme naději, že i celosvětová populace začne opět narůstat.

Podobných výsledků dosáhl také Salvator Jorgensen se svým týmem ze Stanfordské univerzity při sledování žraloků bílých (Carcharodon carcharias). Pomocí značení objevili dvě oblíbená shromaždiště mezi Havajskými ostrovy a Mexikem, kde žraloci tráví zimu.

Neexistuje jediná metoda, kterou lze chránit všechny druhy žraloků. Kvůli některým by bylo ideální vyhlásit rezervace kolem jejich oblíbených míst a "dálnic", kvůli jiným je třeba přijmout opatření omezující lov na volných mořích. Další, hlubinné druhy je možné zachránit pouze změnou rybolovných metod. Ochrana žraloků je problém složitý, ukazuje se ale, že není neřešitelný. Výzkum žraloku přinesl své plody v pravou chvíli. Ještě je čas na jejich záchranu.