Mayové měli rádi modrou
Součástí rituálů starých Mayů byla i výroba extrémně trvanlivého modrého pigmentu.
V období od roku 300 do roku 1500 měli Mayové v oblibě modrou barvu, kterou zdobili nejen hrnčířské výrobky a stěny budov, ale i těla lidských obětí. Archeology nepřestává modrý mayský pigment fascinovat od roku 1931, kdy ho objevili. Jedná se totiž o extrémně stabilní barvu, která výborně odolává času, drsnému podnebí i moderním rozpouštědlům.
Vědci už dříve zjistili, že stabilita barvy je dána chemickými vazbami mezi indigem a minerálem palygorskitem. Rovněž přišli na to, že pigment se dá vyrobit zahříváním minerálu a jeho mícháním s malým množstvím indiga. Nebylo ovšem jasné, jakým způsobem jej připravovali Mayové.
Nový výzkum v Chichén Itzá podle archeologů z americké Wheaton College ukazuje, že výroba pigmentu byla součástí samotného obětního rituálu. Směs palygorskitu a indiga byla zahřívána spolu s kopálovou pryskyřicí a rovnou nanášena na těla obětí. Tato část rituálu měla kromě praktického získávání pigmentu i další význam - všechny tři složky pigmentu totiž Mayové užívali k medicínským účelům. Jejich směs pak měla symbolizovat ozdravující sezonní déšť, který byl v oblasti severního Yucatanu kritický, a příchod jeho boha Chaaka.
Na obrázku je hliněná mísa s kopálem, který obsahuje další složky mayského pigmentu - indigo a palygorskit. Mísa pochází z Chichén Itzá a v současnosti se nachází ve sbírkách amerického Field Museum.
Související článek:
Zářivé budovy starých Mayů
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
