Do USA už brzy bez víz

Ani takto vybavený turista by však na území Spojených států vstoupit nemohl. Musí totiž před cestou vyplnit elektronické cestovní povolení, odeslat jej pomocí internetu a čekat na odpověď. Američané na základě vyplněných osobních údajů rozhodnou, zda je všechno v pořádku. Pokud ano, cestu do USA povolí. Pokud ne, musí se jedinec vydat na ambasádu a pokusit se získat tak jako dnes jakousi podobu víza. V případě neúspěchu bude muset zůstat doma.

Pokud člověk usedne s patřičným povolením do letadla, stejně ještě nemá jistotu, že Spojené státy nakonec navštíví. Na letišti na něj bude čekat imigrační úředník, který ho může poslat zpátky domů. Na tuto proceduru nemá vízová povinnost žádný vliv a musí jí procházet i občané těch zemí, které nepotřebují víza. Takže ve frontě na letišti si už dlouho dobu byli Češi rovni například s Brity nebo s Němci. Nyní si budou rovnější. Nejenom ve zrušení víz, ale také v povinnosti vyplňovat už zmiňované elektronické cestovní povolení. To bude totiž od druhé poloviny roku 2009 závazné pro všechny země spadající do bezvízového režimu. A právě o rozsahu požadovaných informací se Spojené státy přou s Evropskou unií. V Bruselu proto nelibě nesou aktivitu českých politiků. Obávají se, že podepsáním příslušných dohod může Česká republika oslabit vyjednávací pozici Evropské unii. Z tohoto důvodu tudíž sólo akci českých politiků rozhodně nevítají. Problém je v tom, že se unie nijak výrazně nesnažila pomoci novým členským zemím dostat se ve vztahu s USA na stejnou pozici. Tedy zamířit do skupiny zemí majících s touto velmocí bezvízový režim. S trochou zjednodušení by se dalo říci, že si Brusel na Českou republiku vzpomněl až v momentu, kdy se mu to hodilo. Nemůže se tak divit, že čeští politici šli vlastní cestou a jsou podle všeho úspěšní. Navíc je zřejmé, že dojednáním bezvízového styku nijak zásadně nepoškodí unijní zájmy. I z hlediska postavení v rámci Evropské unie je dobré, když se menší země dokáže připomenout nějakým smysluplným činem, než provokativními řečmi, které spíše vyvolávají shovívavé úsměvy než vytvářejí respekt. Z tohoto úhlu pohledu může být dohoda se Spojenými státy vnímána jako plusový bod.

Z hlediska přínosu pro jednotlivé občany zase záleží na úhlu pohledu, zda je zrušení víz připisováno zásadní ulehčení cesty do zámoří. O peripetiích, kterými bude muset cestovatel stejně projít, už byla řeč. Faktem je, že turista ušetří jednak peníze a také čas, který by musel věnovat návštěvě amerického velvyslanectví. Ne nepodstatný je rovněž psychologický efekt zařazení se do klubu vyvolených, který čítá pouze necelou třicítku zemí světa. V této souvislosti je samozřejmě potřeba zmínit cenu, kterou za členství Česká republika patrně zaplatí.

A v tomto případě nejde o souhlas s poskytováním určitých osobních údajů a s umístěním agenta do letadel mířících za oceán, který by měl střežit bezpečnost letu. Řeč je o chystaném umístění radaru systému protiraketové obrany USA na území České republiky. Možná, že kdyby se česká politická reprezentace stavěla k této otázce odmítavě, byla by cesta do zmiňovaného elitního klubu přece jenom komplikovanější. A pokud by Česká republika v této souvislosti spoléhala výhradně na společný postup s Evropskou unií byla by nejenom komplikovanější, ale patrně i nekonečná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .