O české a německé kultuře
Čas trávený v přátelském rozhovoru zajisté nejenom příjemně plyne, ale v případě komunikace dvou vzdělaných a veřejného života účastných osobností je též příležitostí k poučení pro všechny přítomné i budoucí posluchače.
Rozmýšlení O české a německé kultuře je předmětem hovoru, který byl zaznamenán v šedesátých letech minulého století v americkém bytě manželů Peroutkových na magnetofonový pásek. K jeho odvysílání došlo v roce 1968 prostřednictvím Rádia Svobodná Evropa. Český rozhlas jej odvysílal v roce 1996. Po třiceti letech ve zvukové a po čtyřiceti v knižní podobě se tak vrátily do vlasti hlasy dvou mužů, jejichž podíl na zdejším kulturním životě byl v jistém čase zásadní a atraktivní.
Publicista, spisovatel, ale především literární kritik Ferdinand Peroutka (1895-1978) je známý především jako šéfredaktor týdeníku Přítomnost, v jejímž čele stál od roku 1924. Patřil k okruhu tzv. Pátečníků, přátelského kroužku kulturně činných osobností kolem bratrů Josefa a Karla Čapkových. Období protektorátu prožil Peroutka v koncentračních táborech a po roce 1948 byl dalším nastupujícím totalitním zřízením přinucen emigrovat. Zbytek života strávil ve Spojených státech. V letech 1951-1961 vedl čs. oddělení rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Z jeho díla je nejznámější rozsáhlá politologická práce Budování státu, literární kritiky a úvahy, které byly vydány v několika souborech; z divadelních her je patrně nejproslulejší Pozdější život Panny, fiktivní příběh Johanky z Arku.
Jestliže pro Ferdinanda Peroutku patřil reportážní záznam k dennímu novinářskému "chlebu", zřejmě nebyl tak obvyklý pro jeho kolegu, jímž byl v tomto případě pražský německý spisovatel, esejista a historik umění Johannes Urzidil (1896-1970), jehož prozaické dílo je charakterizováno a přibližováno ke spisovatelskému duchu Johanna Wolfganga von Goethe či Adalberta Stiftera. J. Urzidil pracoval ve dvacátých letech minulého století jako tiskový rada německého vyslanectví v Praze, takže znalost tamější české i německé umělecké scény patřila vlastně k jeho zaměstnání. Z tehdejšího Československa Urzidil odešel v roce 1939, od roku 1941 působil v německém vysílání Hlasu Ameriky. V jeho povídkových souborech je vedle motivů exilových též silný dozvuk jeho vztahu k Praze a k milované Šumavě.
Diskuze, která je obsahem předkládaného svazku, se zaobírá především literárním světem předválečné Prahy (O německé a české literatuře, pražské německo-židovské umělecké společnosti a literární kavárně Arco) . Jsou zde vzpomínáni a srovnáváni význační autoři, především Franz Kafka a Karel Čapek. Náhled na míru "světovosti" těchto dvou spisovatelů patří k nejpoutavějším a brilantním pasážím textu. Vlastně u každé postavy, která je v hovoru zmiňována (Milena Jesenská, Božena Němcová), je postupně rozvíjen pohled od jejich lidských a soukromých záležitostí k okolnostem, které je jako tvůrčí umělce přesáhly a z nichž je možné odečítat důležité a trvalé kulturotvorné momenty.
Závažnost zaznamenaného přátelského rozhovoru je především v přesazích, které z něj vyplývají - dva vzdělaní a aktivní muži, přátelé umělců i politiků, znalí předválečného multikulturního prostoru Prahy, si v Americe rozpomínají na dobu, která je v reálném prostředí dávno potlačena a zdánlivě ztracena. Vyslovují a reprezentují zde to, co přežilo a co svým dosahem má trvalý a mnohem více než jen tuzemský význam.
Ferdinand Peroutka, Johannes Urzidil, O české a německé kultuře, Jaroslava Jiskrová - Máj a Dokořán, Praha 2008, str. 144.
