Jiří Stránský: Mašínové
Kvůli tomu, že 25.únor 1948 způsobil generální persekuci nejen rodinnou, ale i mou vlastní, a že tedy jsem jeden z pamětníků, jsem si to šedesáté výročí takříkajíc užil. Dokonce jsem se dvakrát stal exponátem na výstavě, odpovídal jsem na otázky, psal, hovořil o tom ve dvou školách. Taky jsem - díky svému životopisu - dlouze hovořil pro anglické vysílání Českého rozhlasu.
To mělo za následek, že se mi o pár dní později ozvali z londýnské BBC, že abych si laskavě na ně udělal čas a že zavolají. Zavolali, kladli londýnské otázky, které se od českých dost lišily. Pak mi zavolali ještě jednou - že to bylo živé vysílání a že se lidé ptají na to a na ono, protože o těch šedesát let starých situacích nemají páru - a jestli bych k tomu ještě něco neřekl. Řekl jsem. A před pár dny mi z BBC volali, jestli můžou číslo mé pevné linky dát nějaké posluchačce, která by se ráda ptala dál.
A ona že hlavně na bratry Mašíny. Že ji to zaujalo a začala to sledovat, že o tom dokonce u nich bylo ve zprávách, a jestli tedy vrazi nebo hrdinové. Ptala se sice dobře, ale musel jsem ji poprosit o větší stručnost, protože to vypadalo na dlouhé povídání, dokonce jsem jí radši dal svou adresu, ať mi své otázky pošle neuspěchané.
Nakonec jenom řekla, že je zvláštní, že v anglosaském vysílání, kterému jedinému rozumí, velmi převládal názor, že Mašinové jsou hrdinové a že je dost nepochopitelné, že u nás převládá názor opačný. Přestože třeba čeští (omlouvám se Slovákům - neřekla českoslovenští - asi jí to splývá) letci v britských službách bojovali proti nesmírné přesile a taky si nemysleli, že jsou hrdiny. A Masarykovi legionáři rovněž (přesně řekla: "vojáci v legiích presidenta Masaryka").
Taky - jako vy - vím, že otázky té dámy byly trochu odjinud, ale kupodivu jejich jádro zůstává: jak to, že dodnes je většina našich lidí nakloněna slovům předsedy současných komunistů a následníka mnohanásobného vraha Gottwalda, že "vrazi zůstávají vrahy"? Jak to, že aspoň nepřipustí, že ti mladíci byli jedni z mála, kteří se vražednému třídnímu boji komunistů postavili, a když neuspěli, prostříleli se na svobodu? Aby je dlouho a s radostí nemučili a pak nepověsili jako ty dva, které chytili. A jako dvěstědvaačtyřicet dalších.
Právě kvůli slovům soudruha Filipa mám ještě větší radost, že v nedávném úterý dostal premiérskou medaili i druh a spolubojovník Mašínů Milan Paumer - člověk, kterého znám a moc si ho vážím a mám radost, že spolu máme ještě jedno společné: dost sil, abychom mohli žákům a studentům vyprávět, jaké to v poúnorových letech opravdu bylo.
A ještě něco: Před několika lety měl Ivan Passer točit o Mašínových koprodukční film (i s českou účastí) podle scénáře Jana Nováka (spoluautora např. Miloše Formana). Byl připraven i TV seriál. Nepovedlo se to (Češi odstoupili jako první). Alespoň že Jan Novák napsal ten román oceněný cenou Magnesia Litera - ZATÍM DOBRÝ.
Zatím dobrý to však není s většinou mých bližních. I proto ani politici nejsou většinově schopni uznat dvaačtyřicetiletý odpor proti komunistické totalitě za Třetí odboj. Natož přiznat, že Mašínové v tom odporu obstáli.
Autor je spisovatel
