Gruzínci a Rusko

Současná Abcházie je totiž jednou z gruzínských autonomních republik, spolu s Adžárií na jihu a oblastí jižní Osetie mezi štíty Kavkazu. Všechny touží po vlastní samostatnosti. Složité historické i etnické vlivy totiž v Gruzii odjakživa vedou k dalším a dalším menším konfliktům. Jako první to poznal Jásón s Argonauty, který do mýtické Kolchidy připlul pro zlaté rouno. Pozdější historie už byla trochu méně romantická, i když překvapivě kulturní. Gruzie ve starověku poznala jak vliv Řeků, tak i mocných Peršanů. Podobně si zde s odbojnými Parthy neměly schopnost poradit římské legie, které jinde brzy triumfovaly. Už ve 4. století se zde ustanovilo křesťanské státní náboženství, které přežilo všechny pozdější nájezdy, zprvu arabské. Byzantská říše byla vlastně spojencem, který Gruzii ve 12. století umožnil samostatnost. Stejně tak byl umožněn i rozpad na tři samostatná království, což vedlo k jistému vlivu a podmanění ze strany muslimských a osmanských bojovníků. Kulturní identita tam vždy zůstala, i když si sultán z Istanbulu odtamtud rád přivážel dívky do harému, protože "ženy z Tiflisu (Tbilisi) jsou nejkrásnější na světě a taky nejlepší milostnice".

Slábnoucí Osmanská říše umožnila, aby si území pro sebe mezi lety 1801 a 1810 zabralo carské Rusko. Na Kavkaze Rusové zažili mnoho válek, jako ostatně v Čečensku až dodnes, ale i tak se tady začali usazovat, což je pro rusifikaci říše typické. Sousední Čerkesové to vyřešili hromadným stěhováním na Blízký Východ, mimo jiné i z oblasti dnešní Soči. Gruzínci prováděli odboj v nedobytných horách. V městečku Gori se místním hrdinou ze 13. století nechal inspirovat i malý Josif Džugašvili, který později přepadal carské vlaky, aby získal peníze pro ilegální činnost. V roce 1921, kdy byla vyhlášena Gruzínská sovětská socialistická republika, byl už známým jako Stalin. Jeho působení v Sovětském svazu snad kromě mnoha jiného v sobě neslo i potřebu pomsty za minulost. Jeho pomocník Lavrentij Berija spolu s ním jistě nebyl pro Sověty a ruský národ dobrým darem.

Gruzínci byli vždy vzdělaným a kulturním národem. O Gruzíncích se říkalo: každý řemeslník kromě opravy kohoutku zvládne zahrát i Chopinovy skladby. Dnes už po dvou prezidentských volbách v Gruzii vládne na západních univerzitách vzdělaný Michail Saakašvili, kterého před několika lety vynesla růžová revoluce. Po období občanské války a hospodářského propadu se zdá nadějí, která byla před nedávnem voliči potvrzená. Gruzie přece jen má strategické umístění v sousedství obrovských zásob ropy v ázerbájdžánském Baku. I proto Rusko, kterému se Gruzie politicky vzdaluje, podporuje separatistické zájmy, hlavně Abcházců, a cíleně teď provádí embargo na víno a potravinové produkty i jiný vývozní artikl. Mnoho etnicky kavkazských obyvatel je v současnosti z Ruska částečně vyháněno a jsou jim zabírány živnosti, hlavně obchody, stánky na tržnicích a restaurace. I proto je důležité, jaká bude v Gruzii stabilita a jestli se do roku 2014 v blízkém sousedství olympijských sportovišť nestane nic převratného.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.