Mladí komunisté vpřed, ale pouze přímou cestou

31. březen 2008

Městský soud v Praze v polovině března potvrdil správnost postupu Ministerstva vnitra při zrušení Komunistického svazu mládeže. Radikálně vystupující levicové sdružení s šesti sty členy se však s tímto verdiktem nehodlá smířit a oznámilo svůj záměr obrátit se s kasační stížností na Nejvyšší soud. Mladí komunisté mnoho šancí na úspěch nemají.

Třebaže argumentují podporou od evropských levicových stran a úspěšně vedenou peticí proti stavbě amerického radaru v Brdech, kterýžto cíl od počátku kladou do středu svého zájmu, za uhlazenými formulacemi a výroky stále skrývají totéž. Ať je to, jak chce, komunismus spravedlivou společnost nepřinese. Měli jsme už dost času na to se sami přesvědčit.

Členství a aktivní vystupování v extremistických politických a názorových uskupeních je bez hlubokého uvažování možné označit za sociálně patologický jev. Velmi tíživá je tudíž i otázka, co vede mladé lidi k radikálnímu chování a vymezování se vůči zbytku společnosti. Jsou političtí aktivisté lepšími lidmi a mohou ostatním něco dobrého přinést? Jde jim o skutečné zlepšení společenských poměrů a hledání nejlepší cesty k jeho dosažení? Zajistí jim jejich postoje a aktivity šťastnější život a úctu?

Obávám se, že ani v jednom případě není možné odpovědět kladně a že komunismus žádnou dlouhodobou perspektivu nabídnout neumí. Ostatně už Winston Churchill údajně řekl, že kdo nebyl ve dvaceti komunistou, nemá srdce. Kdo jím ale zůstal ve třiceti, nemá rozum.

Jedinou přetrvávající jistotou mladých komunistů jsou sympatie a podpora Komunistické strany Čech a Moravy. Mnoho členů svazu vlastní i její stranickou průkazku a když se v minulosti ocitli v nouzi, KSČM jim velmi ráda pomohla. Za vzájemnou spoluprací nepochybně stojí zištné důvody, ale na tom samo o sobě není nic špatného.

V Česku existují například i mládežnické organizace Mladých sociálních demokratů, Mladých konzervativců a Mladých zelených, které vyvíjejí zajímavou činnost a pomáhají svým členům nastartovat kariéru politiků. Problém však nastává, pokud se protřelí politici podílejí na maskování skutečného programu naoko nevinnými a neurčitými frázemi.

Důvodem rozpuštění Komunistického svazu mládeže byly protiústavní postoje jejích členů, které se odrážely v programových dokumentech a stanovách. Komunisté se přihlásili k úsilí o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a konečnému cíli vybudování komunistické společnosti. Je zajímavé, že při tom apelovali na svobodný rozvoj člověka, ochranu druhých proti vykořisťování a ochranu životního prostředí, které byly v Česku až do roku 1989 prakticky neznámým pojmem.

Že by snad učení marxismu - leninismu neposkytovalo dostatečnou inspiraci? Za svobodným rozvojem člověka si totiž nedovedu představit nic jiného než skutečný individuální rozvoj osobnosti vzděláním a vystupováním ve společnosti.

Kromě již zmíněného ustanovení o ochraně podstatných náležitostí demokratického právního státu v čl. 9 Ústavy České republiky se svaz dostal do přímého rozporu s ustanovením § 4 zákona o sdružování občanů, které zapovídá existenci sdružení směřujících k omezování občanských nebo politických práv občanů.

Je zřejmé, že myšlenky revolučního překonání kapitalismu obsažené v programu Komunistického svazu mládeže neodpovídají současným převažujícím představám o naplňování principů právního státu, a proto byla činnost sdružení ukončena po právu.

V reakci na toto rozhodnutí se objevily různé úvahy, jak by bylo možné situaci vyřešit jinak. Je pravdou, že v západní Evropě se vůči podobným sdružením uplatňuje větší tolerance. Pokud není prokázáno přímé ohrožení demokratického směřování státu a členové sdružení respektují zákony, mohou svou činnost vykonávat bez omezení. S ohledem na naši historickou zkušenost je ovšem pochopitelné, že volíme přísnější variantu, která však nezanechává pochybnosti a je v konečném důsledku spravedlivější.

Úvahy o tom, že zákaz Komunistického svazu mládeže má být jakýmsi předstupněm zákazu KSČM, jsou spíše úsměvné. Členská základna obou organizací je totiž naprosto nesrovnatelná a ke zrušení celé parlamentní strany politikům vždy chyběla odvaha.

Jaký je tedy největší přínos zákazu? Především skončí nekalá politická agitace u mladých lidí, kteří si na základě skromných životních zkušeností teprve hledají vlastní názor. Ti, kdo mají jasno, se pak stejně jako ostatní vybarví doruda.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Jaromír Beránek
Spustit audio