Šašci a blázni králů: Moudří blázni východu
Jedno staré tádžické přísloví říká: "Jednou rukou nezatleskáš." A stejně tak platí i fakt, že dnes je před námi poslední zastavení s Lubošem Koláčkem mezi šašky a moudrými blázny. Tentokrát se společně vypravíme na východ...
Nejprve ale podle tradice otevřeme knížku Šašci a blázni králů...
Snad každá země má své příběhy "moudrých bláznů", kteří se toulali mezi lidem a udivovali svým vtipem, "vzděláním" a kreativitou. Vyhlášen je jimi zejména středověký i starověký Orient, od něhož se středověk evropský měl co učit. A také se učil! Takovým lidovým mudrcem byl třeba i jakýsi archetypálně bhódýpurský, tedy indický" Veselý tulák", mimochodem i on "bratroval" jako náš Jan Paleček a svým moudrým bláznovstvím "přesvědčil" místního soudce jako třeba pražský kouzelník Žito.
Zajímavé místo v historii měly také "bajadéry"...
Šašky, blázny a nejrůznějšími pitvornými postavičkami byl vyhlášený i císařský dvůr staré Číny. Zde však nenechávali nic náhodě: známy jsou například speciální středověké metody, kdy jsou již malé děti, určené k šaškovské službě u dvora, od útlého mládí nejrůznějším způsobem připravovány na své budoucí povolání. Zde ovšem nešlo o to, aby takový místní "šašek" oplýval intelektem. On měl pouze pobavit. Intelektuální zábavu a poučení dodávali nejrůznější mudrci-taoisté, učení konfuciánci či buddhističtí vzdělanci, vždy oplývající zásobou moudrých rčení a podobenství. Šaškové měli především vzbudit salvy smíchu. Vítány jsou proto i nejrůznější zrůdičky, například oblíbení nemotorní trpaslíci hrají prim. známy jsou však i poměrně drastické metody, kterými takového "zrůdného" baviče císařští dodavatelé uměle vyrobili: maličkého chlapečka třeba doslova chovali v uzavřeném hliněném džbánu - bachratém i tvarů jiných, do něhož bylo dítě neprodyšně uzavřeno až po krk a krmeno po léta. Když pak výrobci takového "baviče" džbán rozbili - nedobrovolný vězeň kopíroval tvary svého terakotového bydlí.
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů
Když jsme se ale společně vypravili na východ, neměli bychom vynechat ani taoismus...
O tom, že řemeslo šaškovské lze nalézt opravdu na leckterém královském dvoře, svědčí i fakt, že dvorské šašky měli i králové Havaje. Nebyli to zdaleka takoví divoši, jak by se nám mohlo zdát na první pohled. Na královském dvoře, který měl obdobný lesk - byť jiné formy - jako středověké dvory vládců evropských, panovala důsledná hierarchie. Královskou družinu tu tvoří - vedle šlechticů - i celá řada specifických postaviček. Je tu například "nosič královského plivátka", odháněč much, či umývač královských vlasů, k němuž však patři i takový kaipoo - strážce královy hlavy. A zatímco k nejvýznamnějším mužům dvora patřil vládcův herold Kapuo, oznamující lidu panovníkův příchod, o všeobecné veselí a zábavu se starali kouzelníci, básníci, tanečníci, hudebníci a šašci.
Ukázka z knížky Šašci a blázni králů
A budiž poslední perličkou Šeherezáda a Šalamoun...
Chalífa Alí měl kdysi prohlásit, že kdo před překážkami mnoho přemýšlí, ztrácí odvahu. A tak vám na závěr našeho setkání s šašky a moudrými blázny můžeme s Lubošem Koláčkem snad jen přát, abyste se nebáli hledat o nich další zprávy a zmínky. Seriál Šašci a blázni králů končí - jak jinak než rčením, tentokrát uzbeckým: "Lepší je chytrý nepřítel než hloupý přítel."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
