Poplatky u Ústavního soudu

Vzhledem k tomu, že se jí zabývá, musí balancovat mezi právním a politickým postojem. Ústavní soud je totiž svým způsobem specifickou institucí, kde často ženy a muži v talárech vyjadřují spíše svůj názor na daný problém, než že by jen suše citovali nejrůznější paragrafy. Právě do této kategorie spadá žaloba navrhující zrušit vládní reformu. Její projednávání rozdělil Ústavní soud do tří etap.

První už má za sebou. Týkala se způsobu přijetí celého zákona. Názor soudců byl odlišný, v některých případech dokonce diametrálně. Teoreticky tak mohl padnout i zcela opačný verdikt, než zazněl. Většina ústavních soudců nakonec rozhodla o tom, že způsob projednávání a přijetí reformy veřejných financí byl v pořádku. Zda stejně dopadnou i změny ve zdravotnictví, na to si budeme muset ještě několik dnů počkat. Soudci dnes rozsudek nevynesli.

Naopak dlouhou dobu věnovali kladení otázek premiéru Mirku Topolánkovi a ministru zdravotnictví Tomáši Julínkovi.. Některé dotazy byly poněkud konfrontační, jiné zase politicky zabarvené. Občas někteří soudci nedokázali udržet emoce úplně pod kontrolou a svým vystupováním vyslali celkem jasný signál, jaký postoj by k reformě týkající se zdravotnictví mohli zaujmout. Zkrátka nejenom strohá řeč paragrafů bude hrát v této kauze podle všeho nezanedbatelnou roli. Lze tudíž očekávat, že závěrečný verdikt k této části reforem nebude opět jednomyslný.

Ve finále bude hodně záležet na tom, jak si soudci vyloží článek 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Ve zmiňovaném článku se píše, cituji: "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon." Konec citátu. Zákon, jak známo, mimo jiné stanovil, že lidé od začátku letošního roku musí platit některé poplatky. Ústavní soud by tak měl rozhodnout o tom, zda takovéto regulační poplatky neodporují citovanému článku z Listiny základních práv a svobod. Pokud ano, měl by je zrušit.

Pokud ne, měl by si odpustit nejrůznější výhrady, zda se jim zrovna ten či onen poplatek nelíbí. V případě, že by byly regulační poplatky v souladu s ústavním pořádkem České republiky, pak záleží čistě na rozhodnutí politiků, koho se konkrétně budou týkat a koho nikoli. Totéž platí o jejich výši. Případné změny lze učinit jenom na základě novely příslušného zákona. A k ní může dojít pouze v případě, že pro ni seženou její autoři v parlamentu dostatečnou většinu. Jiné cesty není, samozřejmě za předpokladu, že Ústavní soud rozhodne o souladu poplatků s ústavním pořádkem České republiky.

Z tohoto úhlu pohledu je tudíž žaloba týkající se regulačních poplatků celkem pochopitelná. To se však nedá tvrdit o celé řadě jiných záležitostí, kterými se musí zabývat ženy a muži v talárech. V poměrech české politické kultury se čím dál tím více rozmáhá manýra řešit téměř všechny spory před soudem. A není v této souvislosti úplně podstatné zda před ústavním nebo běžným. Což není normální a justice by se tomu měla bránit. Třeba tím, že bude opakovaně vysílat jasné signály, že to není správná cesta.

Zatím se to příliš nedaří. Naopak z průběhu jednání Ústavního soudu by člověk mohl nabýt dojmu, že někteří soudci celkem uvítali možnost zabrousit do sféry spadající do kompetence moci výkonné a zákonodárné. V této souvislosti je spravedlivé dodat, že rovněž někteří politice podléhají pokušení ovlivňovat fungování justice. Například formou nejmenování některých soudců, nebo ovlivňováním jednotlivých kauz. Stačí připomenout okolnosti případu katarského prince.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .