Hvězda proletěla přes půl oblohy

Žlutooranžová hvězda Iota ze souhvězdí Hodin svítí na hranici viditelnosti pouhým okem, ale vydávat se za ní na temné místo mimo město stejně nemá smysl. Z naší zeměpisné šířky není vidět v žádném ročním období a nachází se hluboko pod obzorem. Pokud byste chtěli hvězdu spatřit v nadhlavníku, museli byste se přesunout do Patagonie nebo na jižní cíp Nového Zélandu.

Hvězda s exoplanetou
Není tedy divu, že hvězdu pozoroval dalekohled, který je právě na jižní polokouli. A nebyl to dalekohled ledajaký. S průměrem zrcadla 3,6 metrů, spektrografem HARPS a umístěním na La Silla v Chile v jedněch z nejlepších pozorovacích podmínek na Zemi, měli astronomové skvělou příležitost zkoumat hvězdu velmi podrobně.

Hvězda Iota v souhvězdí Hodin je na hranici viditelnosti okem|foto: ESO

Francouzsko-portugalský tým na Evropské jižní observatoři ESO měřil hvězdu v 8 nocích v listopadu 2006. Už tehdy odborníci věděli, že kolem hvězdy vzdálené 56 světelných let obíhá planeta. Je dvakrát větší než náš Jupiter a trvá jí 320 dní, než kolem hvězdy jednou obkrouží. Nicméně dosud nebylo možné říci o hvězdě nic bližšího, a proto se evropští astronomové rozhodli použít k výzkumu hvězdy metodu tzv. astroseismologie.

Původ hvězdy prozradily otřesy
Je to vlastně takové měření seismických vln na dálku. Podobně jako dokáží geologové zjišťovat poměry v zemském nitru díky šíření zemětřesných vln naší planetou, dokáží astronomové zkoumat nitro hvězd díky šíření akustických vln hvězdou. Pokud využijeme přirovnání, tak v tomto hvězdném orchestru našli asi 25 různých hudebních nástrojů. Většina z nich hrála s periodou asi 6,5 minuty.

Dalekohledy Evropské jižní observatoře na La Silla v Chille|foto: ESO

Analýzou těchto měření dokázali astronomové o hvězdě Iota zjistit velmi cenné informace. Její povrchová teplota je 5900 °C, je 1,25krát těžší než naše Slunce, je stará 625 milionů let a má o 50 % více těžkých prvků než Slunce.

Právě poslední dva údaje odborníky velice zaujaly. Množství těžších chemických látek i stáří je totiž shodné se složením a stářím hvězd v otevřené hvězdokupě Hyády. Ta je ozdobou noční oblohy v souhvězdí Býka na severní polokouli a právě v těchto dnech ji můžete bez dalekohledu sledovat na večerní obloze u jihozápadního obzoru.

Hvězdokupa je od nás vzdálena 151 světelných let - je tedy ze všech hvězdokup Zemi nejblíže. Není tedy divu, že na obloze zaujímá poměrně velký úhlový rozměr a měsíční disk by se do ní vešel několikrát. Přestože si ji všiml už Homér roku 750 př. n. l., fakt, že jde o hvězdokupu, si uvědomil až americký astronom Lewis Boss roku 1908.

Únik rychlostí závodního auta
Všechny hvězdy ve hvězdokupě se zrodily přibližně ve stejnou dobu a poměrně blízko u sebe. Postupem času se při pohybu naší galaxií od sebe vzdálily, a zdá se, že Iota z Hodin to vzala nejrychleji - od hvězdokupy už je dnes 130 světelných let daleko. Nenechte se ale mýlit obrovskými čísli. Pokud si převedeme kosmické jednotky na běžné pozemské kilometry za hodinu, tak zjistíme, že hvězda letí průměrnou rychlostí asi 250 km/hod, což je sice srovnatelné se závodními automobily, ale skoro 300krát pomaleji, než letí kosmická sonda Voyager.

Hvězda Iota za svůj život uletěla 310 světelných let a přelétla přes několik souhvězdí|foto: Petr Sobotka ESO

Význam objevu původu hvězdy Iota ze souhvězdí Hodin tedy není v tom, že je dnes tak daleko od hvězdokupy, ale v tom, že zvýšený obsah těžších prvků si s sebou hvězda přivezla z místa svého zrodu a nezískala ho až svým vývojem a formováním planet, jak předpokládají některé teorie.