Naděje tasmánských ďáblů
Největšího dravého vačnatce - ďábla medvědovitého (Sarcophilus laniarius) - už od roku 1996 decimuje velmi agresivní forma nádorů, které postihují krk a ústní dutinu. Zvíře kvůli nim nemůže pořádně přijímat potravu a hyne v důsledku vyhladovění.
Rakovina, která se přenáší při fyzickém kontaktu mezi jednotlivými zvířaty, už stačila vyhubit více než polovinu populace ďáblů. Šanci pro zbylá zvířata může podle informací na stránkách BBC představovat jedinec, který byl loni odchycen v divočině na západě Tasmánie a dostal jméno Cedrik.
Cedrik je totiž vůbec prvním ďáblem, jehož imunitní systém s rakovinou zřejmě dokáže bojovat. Po injekci živých rakovinných buněk, které v rámci probíhajícího výzkumu dostal přímo do obličejových svalů, se v jeho krvi objevily protilátky. Ty zřejmě zabránily rozvoji nádorů.
Rakovina hubí především ďábly z východního pobřeží Tasmánie. Cedrik ovšem pochází z geneticky odlišné populace, která žije na opačné straně ostrova. Vědci doufají, že nositelé imunity by se mohli najít i mezi jejími dalšími příslušníky. Pokud totiž rychle nedojde k nějakému zvratu, může podle odhadů odborníků do dvaceti let tasmánský ďábel zmizet ze světa.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo.