Potrat - a co na to otec dítěte

Někde jinde jsem se dočetl, že dnešní česká společnost (resp. její většina) posuzuje manželskou nevěru shovívavěji než některé jiné nepravosti. Proto je možné, že tato lidovecká iniciativa u veřejného mínění (jak se říká) "narazí". A že stejně tomu bude u těch politiků, kteří se cítí být zavázáni především většinovému veřejnému mínění.

Jako lékař jsem býval svědkem rozhodování, zda interrupci ano či ne, poměrně často. Na rozdíl od MF Dnes bych mohl uvést více typů psychologicky negativního dopadu zjištěného těhotenství. Například ženu, která přesně neví, s kým je vlastně počala. To ale nebývalo tak časté. Častější byla takováto situace: žena, svobodná či vdaná, zjistila, že je těhotná, ale nebyla to ona, nýbrž její intimní přítel či manžel, kdo ji zaskočil drsným pokynem "Dej to pryč!" Velmi často, vlastně pokaždé, to znamenalo krizi vztahu. Protože onen muž se - viděno ženinýma očima - jak se říká "odkopal". Neobstál ve zkoušce charakteru. Opakovaně mě napadla otázka, jak by u nás vypadal statistický ukazatel zvaný "potratovost", kdyby se všichni ti zploditelé k svému počatému dítěti přihlásili a kdyby je přijali.

MF Dnes, která mě informovala o lidoveckém záměru a která pohotově uvedla jednu z jeho stinných stránek a nic víc, se zachovala velmi "nevyváženě". Pokusím se její opomenutí napravit, resp. - vyvážit. Připomenu fakt vyprazdňování smyslu otcovství v moderní společnosti.

Tradiční rodina není ta, v níž je muž někde zaměstnán a žena se točí kolem sporáku. Tradiční rodina, většinou rolnická, živnostnická, bývala pospolu. Celý den a každý den. To až industrializace, čili modernizace, z ní vysála muže. Tedy otce. Ten sice zůstal živitelem, ale starost o domácnost a o výchovu dětí přenechal ženě. Tedy matce. Začalo to někdy v předminulém století. Od té doby přibývá rodin, v nichž je role otce obsazena stále méně zřetelně. Vytrácí se i vědomí jejího významu. V každé další generaci je to víc vidět. Tím spíš, vzrůstá-li současně i rozvodovost.

Procento mužů a žen v populaci se nemění, ale přibývá mužů, co v dětství nezakusili důvěrný vztah k tátovi, který by jim urovnal cestu k jejich vlastnímu otcovství. Stejně tak přibývá i žen, které si nemohou odnést z dětství zkušenost, jaké to je mít tátu, na něhož je spolehnutí. Myslím, že současná přitažlivost ideologie feminismu má právě zde jeden ze svých zdrojů.

I ta funkce živitele se často redukuje na povinnost plátce alimentů. Když se dneska řekne "otcovství", často se vám vybaví biologické testy, které mají zjistit zploditele coby pachatele. - Snadno se může stát, že se ocitnete ve výlučně nebo převážně mužském prostředí (může to být pracovní porada stejně jako hospoda nebo zasedání Poslanecké sněmovny), a přitom zjistíte, že ti chlapi jsou vlastně chlapáci, čili zastydlí pubescenti.

MF Dnes měla pravdu, když psala, že lidovecký nápad to zkomplikuje ženám. Ale to je tím, že společnost se zralým, čili odpovědným mužstvím už nepočítá. Nepočítají s ním především sami muži. Dnes bohužel i ženy.

Proměna mentality moderní ženy (tedy krize mateřství) je už také veliké téma, ale ponechávám je zatím stranou. Zůstávám u toho, že těhotenství je dnes většinou vnímáno jen a jen jako problém ženy. Je na ní, aby si s ním nějak poradila. V lidoveckém námětu, aby se k případnému potratu vyjádřil i muž, pachatel, "trubec", vidím pokus o připomenutí původního smyslu otcovství i odpovědnosti s ním spojené. Pokus zajisté velmi dílčí. Možná donkichotský.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .