Pesach - židovský svátek jara a svobody

Pesach jednoznačně patří mezi vůbec nejoblíbenější židovské svátky. Schází se při něm celá rodina, často i sekulární Židé. Začíná v předvečer 15. dne měsíce nisan, což letos odpovídá 19. dubnu, trvá sedm dní v Izraeli a osm v diaspoře. Pesach upamatovává na klíčovou událost dávných dějin Židů - na vyvedení z egyptského otroctví, které vyústilo v Mojžíšovo obdržení Božího Tóry na hoře Sinaj a v Jozuovo dobytí země zaslíbené, současného Izraele. Původně se jednalo o pohanský zemědělský svátek první úrody.

Podle Tanachu, hebrejské bible čili Starého zákona, se Hebrejci v Egyptě usadili za prapředka Jákoba v době hladomoru, protože Egypt díky Josefovi, Jákobovu synu, nestrádal. Stalo se tak snad v 17. stol. př. n. l. Postupně se jejich rodiny rozrostly, dostaly se do otrockého postavení a byly nuceny pracovat na faraónových stavbách. Kolem roku 1200 př. n. l. povstal vůdce lidu Mojžíš a donutil faraóna deseti ničivými ranami, tedy deseti Božími zázraky, Hebrejce propustit. Následoval zázračný průchod rozděleným mořem a Bohem vedené čtyřicetileté putování pouští. Hebrejci z Egypta utíkali po desáté a nejhorší egyptské ráně, při které v zemi pomřelo vše prvorozené, od lidí až po dobytek. Aby se Boží anděl smrti vyhnul jejich domům, pomazali své veřeje krví z obětovaného prvorozeného beránka. Na přípravu jídla na dalekou cestu neměli mnoho času. Nestihlo by vykynout ani chlebové těsto - vzali si s sebou jen nekvašené placky.

Během každoročních oslav Pesachu se všechny tyto události znovu zpřítomňují. Svátek začíná slavnostní rodinnou hostinou zvanou seder (hebrejsky "pořádek, řád", v diaspoře se pořádá dvakrát - první a druhý den svátku), při níž se hebrejsky předčítá a prozpěvuje tzv. pesachová haggada ("pesachové vyprávění"). Tato tenká knížka představuje soubor liturgických textů: modliteb, požehnání, vyprávění, žalmů a písní a určuje průběh celé večeře.

Otec rodiny, jsa vyzván čtyřmi stanovenými otázkami svého nejmladšího syna, vypráví celý příběh vysvobození. Požehnávají se a pojídají určené symbolické pokrmy umístěné na speciálním zdobném sederovém talíři a pijí se čtyři poháry vína. Trpká zelenina namočená do slané vody představuje trpkost židovského osudu v Egyptě a práci s hlínou, drůbeží kost opečená na ohni značí oběť beránka, hořká zelenina ukazuje na hořkost otroctví, ale namáčí se do sladké směsi z ovoce, ořechů a vína, tedy symbolické malty na cihly a zároveň prolité hebrejské krve, vejce uvařené natvrdo připomíná zničení jeruzalémského Chrámu (prvního roku 586 př.n.l. babylónským králem Nebúkadnezarem, druhého roku 70 n.l. římským vojenským velitelem Titem). Během týdenního trvání svátku je zakázáno jíst a dokonce i vlastnit cokoliv kvašené a obilné (pšenici, ječmen, žito, oves, špaldu, v naší středoevropské oblasti i luštěniny a rýži), povoleny jsou pouze nekvašené chleby macesy (v těstě tak nemůže být přítomen starý kvásek).

Čtyři otázky nejmladšího syna (hebrejsko-české vydání pesachové haggady)|foto: Anna Sehnalová

Pesachová haggada se stala sama o sobě uměním, byla přeložena do mnoho jazyků, většinou se používají paralelní dvojjazyčná vydání. Světově proslulá je i tištěná pražská pesachová haggada s bohatými dřevořezy z roku 1526.

Svátek Pesach je rovněž připomenutím zrodu nového Bohem vyvoleného židovského národa, jeho tužeb a těžkého nabytí svobody. To souvisí s dřívějším pohanským zemědělským obsahem svátku - oslavou jara, první sklizně a ochrany stád během rození mláďat.

Fotografie jsou z knihy "S pomocí Boží nová pražská pesachová Hagada" (Sefer, Praha 1996).