Otočila jsem hlavu tím směrem...
Dvanáct rozhovorů, jejichž základní spojnicí je osobnost tazatele (Radim Kopáč), ale především fakt, že jsou vedeny výhradně se ženami, to je obsah knihy s lákavým a svým způsobem razantním názvem Otočila jsem hlavu tím směrem.... Knihu s podtitulem Rozhovory se ženami: o literatuře a jiném ilustroval Karel Zlín, český básník a malíř žijící ve Francii.
Prvoplánové hledání formálních souzvuků mezi jednotlivými zúčastněnými ženami vydá jen na drobnou statistiku. Ostatně rozsahem jsou konkrétní výpovědi spíš setkáním letmým, podávajícím prvotní informace, více o uměleckých inspiracích a tvůrčích podnětech, méně o záležitostech rodinných, občas o vztazích neformálních či ne zcela standardních. Jednotlivé aktérky předstupují před čtenáře spravedlivě podle abecedy, v níž se právě v následnosti za sebou potkají. Nejstarší ze zpovídaných žen - překladatelka Dagmar Steinová (nar. 1922), která v Čechách, Velké Británii a Rusku (respektive Sovětským svazu) viděla nevídané, šokující a neklidné chvíle druhé poloviny dvacátého století - s nejmladší účastnicí tohoto zasedání dvanácti apoštolek - s flétnistkou a zpěvačkou Pavlou Waňkowskou-Šuranskou (nar. 1981), která svět ohmatává pouze prostřednictvím Braillova písma, literaturu díky knihám načteným na audio nosiče a okolní prostor cestou svébytné fantazie. Mezi těmito výjimečnými hroty rámujícími téměř šedesát let ostatní ženy převážně reprezentují generaci středního či vyššího středního věku. Protože úhelným tématem je literatura, je pochopitelné, že většinou se zde objevují spisovatelky, např. Svatava Antošová, Irena Dousková či Věra Nosková; publicistky Jana Klusáková a Alena Blažejovská pracující v Českém rozhlase a překladatelky, např. Nataša Reimanová. Profesní neobvyklost reprezentuje např. autorka komiksu Lucie Lomová nebo loutkoherečka Marka Míková.
Ještě další a jiné výčty je zde možné spočítat, například, že jen u poloviny z dotazovaných je v úvodním medailonu uvedeno, že mají děti - a jen jedna z šesti pak více než dvě. Že ze součtu vydaných knih by naopak vyšlo docela vysoké číslo, vždyť horní hranice je u počtu třinácti kusů, a to hned ve dvou případech - Jana Klusáková vydala třináct knih rozhovorů a Magdalena Wagnerová třináct knih pro děti. Že tři z žen prošly exilem, jedna se narodila ve Vídni, jiná žije dlouhodobě ve Velké Británii. Že se narodily různě po Čechách i na Moravě, přesto osm z nich žije trvale v Praze.
Samozřejmě, jakkoliv je statistické "rejdění" po biografiích těchto tvůrčích osobností lákavé, podstatný je i v tomto případě obsah jejich řeči - expresivní i racionální, často se dotýkající otázek feminismu, ale častěji zdrojů, z nichž se vypracoval ten který charakteristický portrét. Dvanáct hovorů vedených v předkládané knize nehledá společný tón, i když je pochopitelné, že byly vyhledávány postavy názorově tazateli konvenující. Ženy, které se zde pozastavily na kus řeči, jsou sebevědomé bojovnice, jež někdy sice rozdávající rány hlava nehlava, ale v celku hájí své pozice řečí upřímnou, jasnozřivou a přímou.
Radim Kopáč, Otočila jsem hlavu tím směrem... Rozhovory se ženami o literatuře a jiném, Protis, Praha 2007, str. 180.
