Foglarova závěť je podle soudu platná, dědicem zůstává nadace
Závěť spisovatele Jaroslava Foglara je platná a nadace, které populární autor knížek pro děti pozůstalost odkázal, zůstává dědicem. Tak zní nejnovější verdikt Obvodního soudu pro Prahu 3, který v případu rozhodl už počtvrté. Proti dnešnímu rozsudku je ale možné odvolat se k pražskému městskému soudu.
Soudní pře se táhne už osmý rok. Synovec známého spisovatele Petr Foglar podal žalobu o určení neplatnosti závěti poprvé v roce 2000, tedy rok poté, co soud přerušil dědické řízení právě na základě jeho intervence.
Zpochybnit závěť se ale žalobci podařilo zatím jen dvakrát. Jeho právní zástupce Martin Kopecký se proto proti dnešnímu verdiktu zřejmě odvolá k pražskému městskému soudu. "Domníváme se, že jsou zde skutečnosti, které závěry tohoto soudu zpochybňují," uvedl Kopecký.
Zástupce Nadace Jaroslava Foglara Daniel Loukota je naopak s rozhodnutím soudu spokojený. Trvá na tom, že autor knížek pro děti věděl, jakou závěť podepisuje. "Jsem přesvědčen, že závěť přesně vyjadřuje vůli pana Foglara, on dobře věděl a dobře viděl, co podepisuje. V řízení, ačkoliv to nebylo meritem toho řízení, odeznělo i to, že Petr Foglar ním nebyl v úplně nejlepších vztazích a nenavštěvoval ho v nemocnici," podotkl Loukota.
Petr Foglar zpochybňuje závěť tvrzením, že jeho téměř slepý strýc při jejím podepisování netušil, co obsahuje. Obvodní soud pro Prahu 3 vyslechl jak Foglarovu ošetřující lékařku, tak znalce z oboru očního lékařství. Podle lékařky mohl spisovatel závěť, kterou podepsal, přečíst. Znalec to ale zpochybnil. Soud měl k dispozici ještě jiný znalecký posudek, ve kterém se tvrdí, že Foglar mohl závěť přečíst se svými brýlemi. Nakonec rozhodl, že závěť platná je.
Hodnota pozůstalosti po Jaroslavu Foglarovi se odhaduje na deset milionů korun. Nejcennější část tvoří autorská práva. Nejasnosti kolem závěti se objevily záhy po Foglarově smrti v lednu 1999. Spisovatel zemřel ve věku nedožitých 92 let. Děti neměl a z příbuzných žije jen jeho synovec Petr, na kterého si ale v testamentu nevzpomněl.
