Spor o katedrálu jako záminka

A když minulý týden Vlastimil Tlustý přišel s požadavkem zevrubného doplnění zákona, protože odmítl výpočty a paní Němcová zase přišla s požadavkem zabudovat do zákona závazek, že církev se vzdá nároku na Svatovítskou katedrálu, je víc než zřejmé, že se rozhodnutí oddálí o měsíce, nebo zase spadne pod stůl, ač se všichni shodují na tom, že zákon o restitucích církevního majetku je zapotřebí, a to nejen kvůli církvím, ale i kvůli obcím a vůbec stavu památek, kterých se týká. Ty totiž - pokud nemají majitele - již zbytečně chátrají dalších bezmála dvacet let jako za komunistů.

Že v politice jde vždycky o něco jiného, než o čem se hovoří, že vždy je důležitější skrytá tvář politiky, než ta zjevná, lze nejsnadněji ilustrovat na případu Svatovítské katedrály v Praze, která stojí na Pražském hradě. Když se tato kauza kdysi dostala před Ústavní soud, nešlo v principu o to, zda se má něco vracet církvi či nikoliv. Problém z hlediska právních expertů existoval především v tom, že existoval Zákon o rozvoji národního hospodářství z roku 1954, který upravoval o kolik mají jednotlivá tehdejší ministerstva zvýšit produktivitu práce. Tento zákon zmocňoval jednotlivá ministerstva k provedení tohoto plánu. A jedno z nařízení, které tento zákon umožňoval vydat, vyvlastnilo prakticky všechny soukromé objekty na území Pražského hradu. Podle některých soudců Ústavního soudu, kteří ale byli v menšině, bylo toto vládní nařízení v přímém rozporu s tehdejšími komunistickými zákony. Nešlo tedy o rozpor s ústavou, ale se samotným komunistickým zákonem.

Zrušení takového zákona by tehdy mělo být - jak se každému laikovi zdá - snadnou věcí, ale nikdy k němu nedošlo, protože chyběla politická vůle: nedořešená kauza se stala věčným problémem s kterým se dá obchodovat. Zdá se, že i tentokrát je tomu tak: Prohlásí-li na sjezdu lidovců jejich předseda Jiří Čunek, že restituce církevního majetku pro něj nepředstavuje prioritu, je zřejmé, že mu už dávno nejde o křesťanské hodnoty a nápravu křivd, ale spíš naopak o budoucí spolupráci se sociálními demokraty, kteří jsou dlouho společně s KSČM proti restituci církevního majetku. A podobně se zdá, že i postoj Vlastimila Tlustého nevyplývá z nějaké ekonomické zásadovosti, ale naopak z dlouhodobého sporu s premiérem Mirkem Topolánkem.

Je celkem evidentní, pokud ODS prohraje podzimní volby, což je dle průzkumů velmi pravděpodobné, premiér Topolánek se dostane do velmi svízelné situace a nejspíš padne a v ODS, která pak i v celostátních volbách zřejmě prohraje se dostane do opozice, kterou povedou lidé typu Pavla Béma úzce napojení na Hrad. Jenže, jak píše Erik Tabery v posledním Respektu: "Topolánek si zřejmě uvědomuje, že ODS je v předělové situaci. V budoucnu už nebude možné lákat voliče na dramatické reformy a nízké daně, protože po nich už není dostatečně velká poptávka ani uvnitř ODS." A my dodejme, že to křídlo v ODS, které by po odchodu Topolánka zvítězilo, si tuto změnu ve společnosti nepřipouští, což nejspíš povede k akceleraci vnitřních pnutí uvnitř této doposud velmi kompaktní strany a církevní majetky budou dál chátrat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .