Srbsko není terra incognita
Srbsko je dnes možná klíčovým evropským tématem, u nás se však o něm píše - až na výjimky - málo kvalifikovaně, nebo se o něm rovnou mlčí. O to cennější jsou knihy, které o tomto tématu pojednávají s odbornou znalostí věci a bez apriorních soudů. Takový je sborník Současné Srbsko - politika, kultura, Evropská unie (Albert, Brno 2007), shrnující výsledky loňského brněnského setkání balkanistů - historiků, filologů a politologů.
Svazek, na jehož vydání se podílely Historický ústav AV ČR, Ústav slavistiky a Mezinárodní politologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Konrad-Adenauer-Stiftung a Jihomoravský kraj, pokrývá všechny aktuální problémy srbské společnosti. Patří mezi ně hledání kulturní identity, srbská evropská integrace a spolupráce (otázka západního Balkánu v politice EU), úloha politického systému a církve, samozřejmě kosovská otázka a také problémy spojené s jednáním haagského tribunálu.
V předmluvě editora sborníku Václava Štěpánka se o celé problematice mluví s jistým optimismem, hledí se spíše do budoucna. Takzvaný stabilizační a asociační proces pro západní Balkán, jímž se politika Evropské unie od roku 1999 řídí, ukazuje na jistá východiska, zejména díky asociačním dohodám, které se začaly realizovat. Ale přece jen je zřejmé, že situace na Balkáně, zvláště kolem Kosova, se stále zostřuje a je otázka, zda ji jsou tyto přístupy schopné vyřešit. Autoři studií postupují obezřetně a do značné míry vycházejí ze statu quo: možná by však stálo za analytickou námahu pohlédnout na Balkán opravdu vcelku, neizolovaně, jak se jevil od konce osmdesátých let minulého století, neboť minimálně v té době spočívají příčiny dnešního narůstajícího krizového stavu a také náznaky možné léčby. Doba experimentů a účelových politických řešení snad končí, slovo by se mělo dát odborníkům: i to činí novou knihu o Srbsku užitečnou a potřebnou.