Karamazovi v tovární hale
![Zelenkův film "Karamazovi"](https://www.rozhlas.cz/sites/default/files/images/00714466.jpeg "Zelenkův film "Karamazovi" | foto: Mateusz Skalski")
Drama Bratři Karamazovi se hraje v Dejvickém divadle už osmou sezonu - jistě přesvědčivý argument pro kvalitu představení. A dobrý motiv pro záměr zachovat je jako svědectví o výkonu jednoho divadla, "zvěčnit" pro budoucnost. Nejlépe ve filmu. Petr Zelenka, který s divadlem dlouhodobě spolupracuje, se však nespokojil s pouhým záznamem představení. UVNITŘ TRAILER
Dramatizaci Evalda Schorma, která se v Dejvicích hraje a již použil i pro filmovou podobu, obohatil o paralelní příběh: divadelní soubor jede s Karamazovými na zájezd do Polska, kde je má představit na divadelním festivalu v alternativním prostředí železáren. Na první pohled nenáročná dějová linie je také tak exponována - jako lehce hravá cesta autobusem. Na stuhu silnice se navlékají drobné osobní příběhy, epizody, všední starosti protagonistů, více či méně humorné hlášky. Vytvářejí kontrast k vlastnímu dramatu Karamazových, jež zvolna navazuje jako plynulé pokračování civilních dialogů herců. Do provizorních šaten a na improvizovanou scénu v interiéru železáren se nenápadně nasouvá "detektivka". Až příběh vraždy a bolestné odhalování pachatele náhle udeří plnou silou. A spolu s ním sžíravé, vášnivé i cynicky věcné myšlenky a sentence vyjadřující, o čem Karamazovi vlastně jsou: o svědomí, morálce, o víře v boha i o důsledcích její ztráty, o odpovědnosti za vlastní činy i za skutky bližních.
"Malé" příběhy herců se téměř nepozorovaně propojují s velkým dramatem, drobné konflikty se slévají v jedinou situaci směřující ke katarzi. Když například jeden z herců neuvěří v osobní tragédii místního dělníka, který byl podle něj pouze objednán produkcí, aby soubor měl i na zkoušce pro koho hrát a vydal ze sebe co nejvíc, vypovídá to o vnitřním světě pochybovače i ostatních víc než mnoho slov. Zvláště v dalším kontextu...
Zelenka v tomto působivém propojení "divadla" a "života" mimo jiné přesvědčivě vyjádřil, v čem spočívá síla Dejvických. A zároveň dokázal neuhnout z původní linie - z dikce a atmosféry Karamazových jako představení, tj. z uměleckého tvaru -, ani ze zdánlivě sekundárního, ale postupně stále prvoplánovějšího příběhu souboru. Není to jen pomníček jednoho zdařilého divadelního kusu, ale film o divadle a o životě zároveň. Vysílá poselství, s nímž šlo do světa i představení. Nepopisuje a neilustruje, ale posílá je dál jako naléhavé slovo, víc - jako živý organismus. Zasazení do obřího industriálního prostoru, s nímž se herci potkávají i utkávají, se stává prubířským kamenem jejich kreativity i flexibility; a zároveň je obdivuhodné, jak kompaktně a sevřeně tovární hala působí. Což platí i pro celý film.
Na výsledku se podstatně podílejí výtečné herecké výkony. Ivan Trojan se představuje jako starý Karamazov, Igor Chmela jako Ivan, Martin Myšička jako Aljoša, David Novotný jako Dimitrij, Radek Holub jako Smerďjakov.
Karamazovi byli natočeni v polské koprodukci, producent Čestmír Kopecký získal finanční příspěvky z několika domácích i zahraničních institucí. Málokdy byly veřejnoprávní prostředky investovány tak smysluplně jako v tomto případě.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), CinemArt
Karamazovi drama, ČR / Polsko, 2008
Režie: Petr Zelenka, námět: F. M. Dostojevskij, Evald Schorm, scénář: Petr Zelenka, kamera: Alexandr Šurkala, střih: Vladimír Barák
Hrají: Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková, Lucie Žáčková, Roman Luknár a další
