Katedrála svatého Víta patří všem?
Nekonečný spor o vlastnictví katedrály svatého Víta má za sebou další kolo. Boj církve se státem začíná pomalu ale jistě připomínat valení příslovečného Sisyfova balvanu na kopec. Už jednou se právní zástupci církve vyšplhali po stupních soudní pyramidy téměř na samotný vrchol. Nejvyšší soud je ale svým rozhodnutím nemilosrdně vrátil na zem.
Snad i díky své víře však křesťané ve snaze domoci se spravedlnosti neustali a všeobecně se očekává, že celá věc dříve či později doputuje k Ústavnímu soudu.
Patnáctičlenný sbor ochránců Ústavy tak po reformních zákonech Topolánkovy vlády na stůl pravděpodobně dostane i spis, s nímž je spojen další osud jednoho ze symbolů české státnosti. Panorama Hradčan zatím ohroženo není, ale pro Ústavní soud by mohlo být rozhodování další zkouškou soudržnosti. Třebaže se v poslední době o této instituci mnozí nelichotivě vyjadřují jako o prodloužené ruce politických stran, jsem přesvědčen, že si soud dokázal zachovat důstojnost a dostatečnou míru apolitičnosti.
O vlivu víry a náboženského vyznání, které je pro soudce nepochybně věcí mnohem intimnější a při vážení demokratických a morálních hodnot jistě velmi zásadní, se na rozdíl od politických vazeb zatím nehovořilo. Bylo by lépe, kdyby tomu tak bylo i nadále, ale ve sporu, který je ještě o pár dní starší než samostatná Česká republika, dostane Ústavní soud zřejmě i podruhé po deseti letech slovo.
Již v roce 1998 podala skupina 44 prokatolických poslanců k Ústavnímu soudu návrh na zrušení tří legislativních norem z padesátých let, na jejichž základě byl chrám církvi odebrán. Soud se měl zabývat zejména vládním nařízením č. 55/1954 Sb., které založilo chráněnou oblast Pražského hradu a historické památky označilo za vlastnictví všeho lidu. S tímto pojmem si současní právníci ani soudci nevěděli rady, ale soud jim rozhřešení nedal, protože mu prý nepřísluší zákonodárce poučovat o zásadách formulace právních norem.
Obvodní soud pro Prahu 1 i odvolací Městský soud v Praze se nakonec shodly na tom, že majetek může být podle zákona ve vlastnictví fyzické nebo právnické osoby, ale nikoli něčeho nebo někoho tak neurčitého, jako je lid, pojem minulým režimem notně zprofanovaný. Nařízení vlády proto neaplikovaly. Nejvyšší soud byl ovšem jiného názoru a ze socialistické normy vyvodil trvající vlastnické právo státu. Kauza se tak vrátila k novému posouzení obvodnímu soudu, který byl ovšem posledním verdiktem vázán.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu z loňského roku vyvolalo na straně církve vlnu kritiky. Dokonce i samotný kardinál Miloslav Vlk zpochybnil korektnost a objektivitu zúčastněného soudce Františka Ištvánka pro jeho předchozí členství v KSČ. Metropolitní kapitula u svatého Víta pak musela katedrálu po krátkém intermezzu opět předat Správě Pražského hradu. V případu se neorientovali čtenáři novin ani návštěvníci svatého Víta, kteří se najednou zase mohli do chrámu podívat bez placení ponižujícího vstupného.
Jeho zavedením si církev proti sobě o několik měsíců dříve poštvala značnou část veřejnosti. Někteří komentátoři pak celý spor označili za boj o to, kdo bude na vstupu vydělávat. Byla to však právě církev a nikoli stát, kdo od nechápajících turistů inkasoval stokorunu. Zkuste si představit, že by se podobně vybíralo ve Svatopetrské bazilice v Římě nebo v katedrále Notre-Dame v Paříži. Něco nemyslitelného. Dostavba svatého Víta byla financována převážně ze soukromých zdrojů a nyní se měli dostat dovnitř zdarma jen věřící při bohoslužbách. V Česku, kde se drtivá většina obyvatel nehlásí k žádné víře, poněkud diskriminační postup.
Mnoho světových muzeí a galerií ukázalo, že zájem o umění a historii stojí za to podpořit zrušením vstupného. Za příklad je možné dát Spojené království, Irsko, Švédsko i americký Washington. I česká Národní galerie už o bezplatný vstup v minulosti usilovala, byť zatím neúspěšně. Ekonomické ztráty nejsou natolik citelné a expozice si pak často prohlédnou i lidé, které by jinak umění nepřilákalo.
Otázka, co bude s katedrálou do budoucna, zatím vyřešena není. Už v první polovině devadesátých let Václav Havel navrhoval, aby ji spravovala zákonem zřízená obecně prospěšná společnost. Na jejím vedení se měli zástupci státu a církve podílet společnými silami. Poslední návrh pak zazněl v souvislosti s přípravou zákona o vyrovnání a církví.
Poslankyně Miroslava Němcová hodlá předložit pozměňovací návrh, který by definitivně zakonzervoval současný stav. Katedrála by tak už navždy zůstala ve vlastnictví státu a na její správě by se Hrad podílel s církví společně. Ze všech možných řešení by toto bylo asi nejschůdnější, protože zákon má velkou šanci na brzké schválení. Soud by tak mohl být zastaven a spokojenost by snad mohla být na obou stranách.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
