Po zemětřesení v Číně zůstávají stále pod troskami desítky tisíc lidí
Čína hlásí už na 15 tisíc lidí, kteří nepřežili pondělní ničivé zemětřesení na jihozápadě země. Další desítky tisíc lidí jsou zasypány v troskách domů. Armáda se dnes vůbec poprvé dostala do oblasti epicentra otřesů. Vojáci zároveň urychleně opravují několik poškozených přehrad, které hrozí protržením a zaplavením obcí pod nimi.
Zemětřesení poškodilo na 390 menších vodních děl a hrází, obavy ale panují kvůli trhlinám na dvou větších přehradách. Jedna z nich se nachází nad těžce zasaženým městem Tu-ťiang-jen a nyní se ji snaží opravit na dva tisíce vojáků, další je u Wen-čchuanu poblíž epicentra otřesů.
Záchranáři mezitím v nepřístupných oblastech shazovali pomoc ze vzduchu, v ostatních zasažených obcích se snažili vyprostit z trosek domů zasypané obyvatele, chybí však dostatek těžké techniky. Přesto se jim po 50 hodinách podařilo vyprostit živou ženu v osmém měsíci těhotenství. Úřady také na stadionu ve městě Mien-jang vybudovali provizorní stanové městečko pro lidi bez přístřeší.
K nejpostiženějším místům patří obec Pej-čchuan. Prakticky všichni její obyvatelé přišli o střechu nad hlavou a útočiště hledali v nedalekém městě Mien-jang. Zpravodaj Českého rozhlasu v Číně Robert Mikoláš nabízí jeden z mnoha příběhů, které nyní otřásají nejen nejlidnatější zemí světa.
Okres Pej-čchuan patří ke známým turistickým místům nabízejícím panenskou přírodu, hory, rokle, lesy; v oblasti žijí i lidé etnika Čchiang vyhledávaní kvůli dodržovaným tradicím i pestrobarevným oděvům. V těchto hodinách ale připomíná místo zkázy, kde většina domů, podle záchranářů až 80 procent, už neexistuje. A v jejich troskách zemřely tisíce lidí včetně žáků a studentů, které zemětřesení překvapilo v době výuky.
Většina těch, co přežili, nyní hledá útočiště v městě Mien-jang. Mezi nimi i rodina pana Čeng Pinga. Posedává na dekách, jediném majetku, který jí zbyl. Sám 34letý Čeng Ping utrpěl zranění na hlavě, to je ale prý to nejmenší.
"Chci mít zas někdy vlastní domov, přišli jsme o všechno, zemětřesení srovnalo dům se zemí. Nemám žádné peníze, aspoň že se o nás vláda takhle stará, že jsme nezůstali úplně bez prostředků a pomoci," říká s těžko potlačovanými slzami. Hlavu má obvázanou obvazem, na klíně mu sedí tříletý syn, po levé ruce postává jeho devítiletá dcera a po pravé manželka.
Ta dodává: "Doufáme, že nám vláda postaví nový dům, abychom mohli začít znovu. Máme tady co jíst a pít, ale dlouho tu pod širým nebem spát nemůžeme. Nemáme ani stan, pod který bychom se schovali. Celá moje rodina je tu s námi, všichni příbuzní, nikdo z nich naštěstí nezahynul." To jediné je jí slabou útěchou. Obavy má hlavně z toho, jak se prožitá tragédie odrazí na jejích dětech. Zvláště dětství starší dcery prý bude navždy poznamenáno.
"Viděla jsem, jak se všechno hýbe, stromy se kývaly, také obilí na naší farmě a pak všechno začalo padat. A nejen stromy, ale i domy včetně toho našeho," popisuje hrůzné okamžiky devítiletá Čcheng I.
Nyní už je v bezpečí, jak mi ale její matka po chvíli stranou potichu řekne, stále neví, že svou nejlepší kamarádku ze sousedství už nikdy neuvidí.
