Tajemství křišťálové lebky

Křišťálových lebek, jejichž autorství je připisováno starým Mayům nebo Aztékům, existuje celá řad. Nejslavnější patřila Anně Hedgesové, adoptivní dceři britského dobrodruha a spisovatele Fredericka A. Mitchella-Hedgese. Anna s oblibou líčila, jak lebku v roce 1926 našla, když s otcem prolézala zříceniny mayského chrámu v Lubaantunu na území dnešního Belize. Ležela prý pod troskami kamenného oltáře. Mayští kněží údajně mohli prostřednictvím obřadů s lebkou kohokoli připravit o život. Proto se jí přezdívá "Lebka zkázy".

Vyrobena je z bloku průzračného křišťálu a měří na výšku 13 centimetrů. Její původ je nejasný. Mitchell-Hedges ve zprávách o vykopávkách z Lubaantunu nález neuvádí. Neexistuje ani důkaz, že by lokalitu někdy navštívila jeho dcera. V prvním vydání svého životopisu z roku 1954 sice Mitchell-Hedges lebku zmiňuje jako památku starou nejméně 3 600 roků, ale z pozdějších vydání tuto pasáž vypustil.

První svědectví o existenci "Lebky zkázy" pochází z roku 1936 z anglického antropologického časopisu Man. Tehdy ji vlastnil britský obchodník s uměním Sydney Burney a ten ji získal neznámo odkud v roce 1933. Písemné dokumenty dokládají, že Mitchell-Hodges koupil lebku od Burneyho v roce 1944. Po něm ji zdědila Anna, která s ní od roku 1967 do konce osmdesátých let podnikala výdělečná turné.

Odmítala ji zapůjčit k důkladnějšímu vědeckému zkoumání. Přesto se lebka několikrát dostala do rukou odborníků a ti konstatovali, že je vyrobena pomocí moderních kovových nástrojů, jaké se používaly v 19. století ve zlatnictví a šperkařství. Stejně jako ostatní křišťálové lebky považují odborníci i "Lebku zkázy" za novodobý padělek.

Zvukovou podobu tohoto článku jste mohli slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 23.5.2008 v 9:00.