Lag ba-omer: židovský svátek radosti v době smutku

"Lag ba-omer" hebrejsky doslova znamená "třicátý třetí (den) omeru". Slovo "LaG" je spojením hebrejských písmen L a G, která nesou numerickou hodnotu třicet a tři. Omer, "snop", je pak označení pro sedm týdnů vyplňujících časový úsek mezi druhým dnem svátku Pesach (16. nisan, letos 21. dubna, týdenní oslava vyvedení židovského národa z egyptského otroctví) a začátkem svátku Šavu´ot (6. sivan, letos 9. června, připomínka darování Tóry), tedy i pro dobu radostného očekávání a duševní přípravy na přijetí Tóry, Božího zákona.

Proto se slavnostně takzvaně "počítá omer" pomocí omerového kalendáře a po šest šabatů (svátků-sobot, sedmých dnů týdne) čte a studuje základní spis židovské etiky Pirkej avot. Omer současně představuje jakýsi svorník v nabývání tělesné a duchovní svobody. Období omeru získalo své označení podle obětiny za dobrou sklizeň - snopu ječmene z první úrody roku, kdysi přinášené do jeruzalémského Chrámu (zbořen roku 586 př.n.l., obnoven 538-515 př.n.l., definitivně zničen roku 70 n.l.) právě 16. dne měsíce nisan. Na základě několika událostí v dějinách židovského národa je celá doba omeru chápána jako tragická, a proto se během ní nepořádají žádné oslavy a svatby, a dokonce se ani nemají holit vousy a stříhat vlasy.

Co smutného se stalo? Především se připomíná řádění moru mezi žáky jednoho z nejvýznamnějších židovských učenců vůbec, rabi Akivy (50-135 n.l.), během židovského protiřímského povstání Bar Kochby v roce 135 n.l.. Mělo jich tehdy zemřít dvacet čtyři tisíc. Došlo k tomu prý proto, že si sebe navzájem málo vážili, a Lag ba-omer byl jediný den celého omeru, kdy tato krutost utichla. Další obrovské neštěstí, které Židy v době omeru postihlo, bylo velké plenění židovských komunit v Porýní a Podunají za první křížové výpravy roku 1096. Ještě hrozivější následky s sebou přineslo povstání ukrajinských kozáků a rolníků proti polské nadvládě v letech 1648-49 pod vedením Bohdana Chmelnického, kdy zahynul až jeden milion Židů a bylo zničeno mnoho židovských obcí v tehdejším Polsku.

Safed (město mystiků)|foto: Anna Sehnalová

Pouze Lag ba-omer, třicátý třetí den omeru, není zahalen do smutku, a tudíž ruší zákaz veselí a radosti, protože sám je důvodem k oslavám. Nejenže během něj zázračně neumírali Akivovi žáci, ale údajně v tento den také skonal významný učenec a mystik, dokonce žák samotného Akivy, rabi Šimon bar Jochaj. Šimon bar Jochaj žil ve 2. století n.l., přežil římské potlačení Bar Kochbova povstání a legendy mu připsaly autorství mystického díla Zohar ("Záře"). Byli to právě kabalisté (židovští mystici) ze severoizraelského města mystiků Safed, již se zasloužili o rozšíření dodržování svátku Lag ba-omer v 16. století.

Dnes je Lag ba-omer oslavován židy po celém světě. Pořádají se různé slavnosti, četné svatby i velké táboráky a ohňostroje připomínající onu "Záři", zpívá se a tančí. Už od středověku je Lag ba-omer chápán též jako svátek učenců a v moderní době i jako Den studentstva, na nějž mládež dostane školní volno. Velmi důležitou událost pro mnohé ovlivněné kabalistickou tradicí představuje pouť k hrobu Šimona bar Jochaje, jenž leží nedaleko městečka Safed na úpatí hory Meron (1208 m.n.m.). Každý rok se kolem něj shromáždí tisíce tančících a zpívajících poutníků a tříletí chlapečci slavnostně podstoupí své postřižiny. Během Lag ba-omer mají děti rovněž ve zvyku si hrát s luky a šípy - buď na paměť toho, že se po celý život spravedlivého Šimona bar Jochaje na obloze neobjevila duha, znak Božího hněvu (hebrejské "kešet" znamená "duha" i "luk"), anebo na památku protiřímského odporu rabi Akivy a jeho žáků.

O židovském svátku jara a svobody Pesach si přečtěte zde.

O městě mystiků Safed si přečtěte zde.