Vietnam vzdálený i blízký

Vietnam vždy býval územím, o které mělo zájem několik sousedních říší. Především se jednalo o Čínu, ze které přicházely dynastie, které toto území většinou ovládaly z oblasti Annam v okolí měst Hue a Da Nangu. Stejně výbojní bývali i Khmerové, kteří například postavili světoznámé město Angkor, ti však Vietnam nikdy neobsadili. Po oddobí samostatnosti zde roku 1858 vytvořili Indočínu francouzští kolonialisté, kteří ovládali jak severní Tonkin okolo Hanoje, tak i Annam a jižní Kočinčínu kolem Saigonu.

Nutno podotknout, že Vietnamci se francouzskou kulturou nechali docela ovlivňovat, ale už brzy se přirozeně bouřili. Ihned po 2. světové válce vyhlásil Ho Či Min nezávislost, a v letech 1947-1954 tak došlo k první indočínské válce. Po známé bitvě u Dien Bien Phu, kde mimochodem bojoval i mladý Alain Delon, se Vietnam rozdělil. V roce 1960 byl z toho důvodu založen Vietkong, Národní strana pro osvobození Jižního Vietnamu, která už roku 1963 kontrolovala téměř celý stát.

I proto došlo ke světoznámé válce ve Vietnamu, která se stala noční můrou velmoci USA. Spojené státy chtěly zabránit rozšiřování států patřících do socialistické soustavy, proto obsadily deltu Mekongu a používaly tu nejtěžší techniku, i když bojovaly většinou v pralese proti partyzánům a vesničanům. Použití moderních způsobů boje bylo zničující, stejně jako silné bombardování a používání napalmu. I když ztráty Vietkongu i pomocných Rudých Khmerů byly oproti Američanům obrovské (1,5 milionu k 60 000), nebyli vojáci USA schopní válku v nepřehledném terénu vyhrát a roku 1973 politici raději rezignovali. Celý Vietnam se tedy stal socialistickou zemí a rychle navázal spolupráci právě s Československem.

Brzy zamířilo do Vietnamu množství strojů a přístrojů. Společně s nimi i českoslovenští odborníci, kteří tam většinou pomáhali budovat textilní i jiné továrny. Druhým směrem zase začali proudit mladí Vietnamci, většinou z Tonkinu, aby se přiučili provozu v našich zařízeních. V DDR byli Mosambičané, k nám přicházeli desetitisíce pracovníků z jihovýchodu Asie a museli pociťovat mnoho kulturních rozdílů. Každopádně po revoluci se rychle uplatnili v tom, co jim šlo lépe než práce u pásu, a to v obchodování na trhu.

První generace pracovala takto, v druhé už se ale mnoho Vietnamců asimilovalo a jejich děti už se uplatňují na všech úrovních škol i zaměstnání. Země jejich původu se ale taky mění, pro nás někdy překvapivě, často podle čínského vzoru. Vietnamští komunisté se například přiučují kapitalismu, na venkově stavějí buddhistické pagody a své občany nechají volně proudit světem. Zdá se, že Vietnam je tedy malý asijský drak s energickými obyvateli, kteří si s Čechy vždy rozuměli, např. už jen v přizpůsobování situaci.

Seriál Stereotypy vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.