Dalajláma i politici o zákulisních jednáních s Pekingem

29. květen 2008

Po tvrdém potlačení protičínských nepokojů v Tibetu před dvěma měsíci a po následných ostrých slovních útocích proti dalajlámovi z Pekingu se ozval britský premiér Brown. Prohlásil, že s pekingskými představiteli komunikoval o možnosti britského zprostředkování jednání s dalajlámou.

Dále pak zdůraznil, že jelikož dalajláma nikdy neprosazoval úplnou nezávislost, ale jen autonomii Tibetu a že vždy odsuzoval a i nadále odsuzuje násilí, měl by s ním Peking jednat. Vzápětí se ve viditelném kontrastu s předchozími obviněními dalajlámy z podněcování nepokojů ozval čínský prezident Chu Tin-Tchao, že pokud by dalajláma nepožadoval nezávislost Tibetu a pokud by odsoudil násilnosti, bylo by s ním možné jednat. Pak začala štafeta olympijských pochodní nadcházející Olympiády v Pekingu po světě, která byla k nelibosti čínských představitelů provázena protičínskými a protibetskými protesty. a odřeknutím účasti řady světových státníků i politiků na olympijské zahajovací ceremonii. A najednou se objevila i zprávička, že se představitelé Pekingu setkali se spolupracovovníky dalajlámy. Od té doby se bez pozornosti médií konala už dvě kola rozhovorů obou stran. A podle samého dalajlámy, který v sobotu ukončí neobvykle dlouhou návštěvu Británie, bude ve druhém červnovém týdnu následovat další kolo jednání s Pekingem.

Důležitost samotné skutečnosti, že se jednání dalajláma-Peking vůbec po půlstoletí čínské okupace Tibetu a před pekingskou olympiádou konají, je opravdu značná. Vždyť pokud by dospěla k vcelku logické dohodě o oficiálním přiznání autonomie Tibetu, který je vlastně nominálně autonomní coby provincie, pak by se dalajláma mohl vrátit do Lhasy v roli náboženského vůdce se spíše nominálními prerogativy, řekněme v roli prezidenta autonomní správy s omezenými politickými pravomocemi. Pokud by dohoda zahrnovala i ustavení tibetské autonomní provinční vlády a zakotvení záruk přetrvaní kulturního dědictví Tibetu tváří v tvář tlaku většinového hanského čínského etnika, což dalajláma stále zdůrazňuje, pak by jeho souhlas mohl být zpečetěn i nějakou slavnostní deklarací o přináležení Tibetu k Číně a Peking by mohl být také uspokojen. A světové ocenění takové dohody by bylo pro Čínu zaslouženě nesmírně důležité.

Co se týče pekingských požadavků, dalajláma podle expertů už delší dobu kritéria splňuje. Vždyť i během nynější jedenáctidenní návštěvy Británie, která zahrnovala i jednání s premiérem Brownem a odborníky ministerstva zahraničí - byť jej Brown k nelibosti mnoha kritiků nepřijal ve svém premiérském sídle - dalajláma potvrdil, že nepožaduje nic, co by mělo Pekingu vadit. Mezi setkáními s členy parlamentních výborů pro Tibet a pro zahraniční záležitosti, s představiteli opozice, s princem Charlesem a během několika přednášek a diskusí v Londýně, Oxfordu a Notinghamu, dalajláma ocenil modernizační úsilí Pekingu v Tibetu. Prohlásil, že jeho země byla velmi zaostalá a že skutečný pokrok, jaký si přeji všichni Tibeťané je možný jen a jen jako součást Číny. S tou se mohou cítit silnými a bez ní slabými, dodal dalajláma, i když také zdůraznil, že lidská práva jsou důležitější než hospodářský pokrok a že respekt Pekingu pro ně je nyní horší než v roce 1959. Tibeťané jsou situací značně frustrováni, sdělil významně dalajláma a on i obránci společného postupu s Čínou mají prý díky potlačování lidských práv obtížnější pozici při přesvědčování spoluobčanů. Na otázku, zda by přijel na olympiádu, kdyby o to byl požádán, odpověděl dalajláma, že ano, ale že zatím nic takovému pozvání nenasvědčuje.

Experti sice mlčí o tom, zda by dohoda byla vůbec možná ještě před olympiádou a sám dalajláma si to podle odpovědí zatím nemyslí. Na druhé straně poukazují odborníci v posledních dnech na náhlé otevírání Číny světu po nedávném ničivém zemětřesení. Prezident Chu nebyl nikdy předtím viděn na veřejnosti se slzami v očích před domácími i zahraničními médii, která nyní mohou v zemi prakticky kam chtějí a nikdy nevítal pomoc světa, včetně (a světe div se) technické pomoci japonské armády, dodnes právem obviňované ze zvěrstev během okupace za 2. světové války, s takovou opravdovostí a vděčností. Zároveň v Pekingu proběhly rozhovory předsedy vládní strany Kuomintang z Tchaj-wanu o zahájení oficiálních jednání mezi oběma stranami a i tam ledy zjevně najednou rychle tají. Jelikož se tedy zdá, že se začíná dít až neuvěřitelně mnoho, počkejme ještě se sny o dalajlámovi (a všech světových státnících) na hlavní olympijské tribuně. Důležité přece je, že nesníme a že se to vše opravdu děje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: jj
Spustit audio