Evropa mezi Putinem a Medveděvem

Okořenil ji krátkou předehrou ve středoasijském Kazachstánu spočívajícím na převelikých, a proto nanejvýš zajímavých zásobách ropy a zemního plynu, které by Čína ráda kupovala a kde by si Rusko zase chtělo i budoucno udržet úlohu klíčového prostředníka.

Jen co analytici strávili Medveděvovu zahraničněpolitickou premiéru, už si museli do skládačky přidat další dílek, včerejší cestu zbrusu nového ruského premiéra do Paříže. První, co se vynoří na mysli, je myšlenka, že pokud Medveděv v Pekingu jednal hlavně energetických a obchodních tématech, což bývalo v Rusku doménou předsedů vlád, tak by k proměně rolí patřilo, aby k poslání Vladimira Putina ve Francii měly zase patřit otázky, kterými se zabýval ještě před několika týdny ve funkci prezidenta. Tento dojem samozřejmě posiluje fakt, že Putina včera po schůzce s premiérem Fillonem čekala slavnostní večeře s francouzským prezidentem.

Nicolas Sarkozy je u Vladimira Putina dobře zapsán už jen proto, že snad jako jediný z vrcholných západních politiků nelenil a loni ruskému prezidentovi gratuloval k výhře jeho strany v parlamentních volbách. Bylo by překvapivé, kdyby premiér Putin nebyl v Paříži zvědavý například na to, co vyplývá z pondělní dohody ministrů zahraničí zemí Evropské unie, která dala zelenou k jednání o dohodě s Ruskem. Ta zelená na diplomatickém semaforu se nerozsvítila snadno. Nejdříve ji brzdilo Polsko nespokojené, že Moskva brání dovozu jeho vepřového, a nakonec si pro mnohé západní diplomaty překvapivě postavila hlavu Litva, jejíž katalog stížností a požadavků na velkého východního souseda sahal od energetiky až po obhajobu Gruzie.

Až se v červnu na Sibiři sejdou zástupci Evropské unie a Ruska, aby přislíbené dohodě začali dávat konkrétní podobu, nebudou to mít snadné. Ve střední Evropě budou země jako Polsko a Česko určitě ostražité, už jen kvůli vracejícím se námitkám Kremlu vůči rozmístění prvků americké protiraketové obrany. Polsko a Švédsko tento týden navíc ohlásily svůj vlastní plán "východního partnerství", který má být určen v prvé řadě zemím jako Gruzie a Ukrajina poté, co se na dubnovém summitu v Bukurešti tyto země nedočkaly od NATO kromě vzletných slov ničeho příliš konkrétního. Na políčcích evropské šachovnice se tak začínají objevovat dříve nevídané tahy a nepoužívané figury.

Nevídané tahy a kombinace figur si však může dopřát i ruská strana. Jejich podobu a tempo bude nadále určovat nynější prezident. Alexej Venediktov z rozhlasové stanice Echo Moskvy je přesvědčen, že bývalý prezident si bude chtít udržet privilegované vztahy ke státníkům, s nimiž se stýkal například na summitech G8. I když jeho nástupce Medveděv v Pekingu vyjednával o energetice, stejné téma, které Moskva považuje za klíčové ve vztazích k Evropě, si ponechá ve své gesci Putin.

Při rozhovorech v Paříži nový ruský premiér mohl předvést, jak se dá jarní mocenské rošády využívat. Zkuste se jej zeptat na tak otravné věci, jako je dodržování lidských práv či svoboda médií. Vladimir Putin má po ruce odpověď: Politické věci jsou záležitostí prezidenta, proto tyto dotazy adresujte jemu. Putina a Medveděv v této konstelaci mohou vystupovat jako dvě vzájemně zaměnitelné matrjošky, jen s jedním důležitým rozdílem - v tradičním pojetí se ve větší schovává ta menší. Tady se nejspíše dočkáme, že ta formálně menší bude ve skutečnosti ta důležitější.

Pro Evropu tato situace představuje ještě silnější výzvu, protože Rusko vůči ní rádo a účinně rozehrává hru, kdy zpracovává jednu evropskou zemi za druhou. Jako recept se proto nabízí větší důraz na společné vystupování. Možná i proto by měli být Evropané, zvláště ti západní, zemím, jako je Polsko či Litva, nakonec vděčni.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .