Někdy je zdravější své pocity nevyjadřovat

22. září 2010

Byli jste někdy svědky něčeho opravdu tragického? Vám samým, ani vašim blízkým se sice nic nestalo, ale přesto jste prožili otřes? Nerozhodovali jste se pak, zda o svých nepříjemných pocitech vyprávět svým známým, nebo o nich raději pomlčet? Někteří američtí psychologové radí: lepší variantou je příliš nemluvit. Není to ale imperativ.

Po teroristickém útoku 11. září 2001 radili obvykle američtí psychologové ve sdělovacích prostředcích traumatizovaným občanům, aby o svých zážitcích hodně mluvili. Tím, že člověk své pocity "vypovídá" jiným, mu mělo pomoci předejít pozdějšímu poškození duševního popř. i fyzického zdraví. Určitá skupina amerických psychologů se ale rozhodla zjistit, nakolik jsou takovéto rady skutečně užitečné. Sledovali proto asi dva roky velkou skupinu lidí, kteří při útoku zažili trauma. Do skupiny ale zařadili jen ty, kdo sami neutrpěli nějaké bolestné ztráty, nepřišli tedy např. o člena rodiny nebo o přítele. Vyhodnocení výsledků bylo poměrně překvapivé. Ukázalo se totiž, že ti lidé, kteří se rozhodli o prožitém traumatu příliš nemluvit, se ze svých nepříjemných pocitů dostali ven rychleji, než ti, kteří své zážitky líčili jiným.

Psychologové z výzkumného týmu si nemyslí, že by snad mělo být vždy naprosto nezdravé říct o prožitém traumatu někomu jinému. Každý člověk je totiž jiný. Celkový výsledek bádání ale naznačuje, že to, co se obecně považuje za správné, tedy "vymluvit se" z negativních pocitů, není asi v zásadě to nejlepší. Podotknout se ještě musí, že se jednalo o trauma kolektivní, nikoliv individuální. Krátkou zprávu o výzkumu je možno najít na webových stránkách Buffalské univerzity, obsažnější studie pak má vyjít v červnu v časopise Journal of Consulting and Clinical Psychology.

autor: Hynek Moravec
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.