Lekce soudce Cepla

To, že i s tímto vědomím se na soud obrátili, svědčí o tom, že s vysokou mírou pravděpodobnosti počítali s úspěchem. Ten velmi záležel na tom, kdo se případu ujme. V české justici není výjimečné, že ve velmi podobných případech padají velmi rozdílné rozsudky. V tomto konkrétním sporu mimo jiné záleží na výkladu pojmu mafie. V užším slova smyslu ho lze chápat ve stylu zločinecké organizace, která ovládá určitý prostor a nátlakem případně vraždami nutí lidi k určitému chování. Představitelé justice se takto v případu Jiřího Čunka samozřejmě nechovali. Navíc před soudem argumentovali tím, že na schůzkách vedli pouze společenskou konverzaci, ve které se okrajově dotkli i kauzy bývalého vsetínského starosty. Soudce formalista a alibista by mohl takovéto argumenty přijmout a nařídit Marii Benešové, aby se za své výroky veřejně omluvila.

Případ však dostal soudce Vojtěch Cepl mladší. Tedy člověk, který se neschovává za paragrafy, nebojí se jednoznačně rozhodnout a hlavně používá při práci zdravý úsudek. Proto pojal význam slova mafie v širších souvislostech. Konkrétně jako společenství lidí, kteří udržují neformální vazby a snaží se je využívat k prosazení nejrůznějších zájmů. Vojtěch Cepl mladší pak v přímém televizním přenosu srozumitelně a názorně dokazoval, proč lze výrazem justiční mafie hodnotit počínání představitelů justice nejenom v kauze Jiřího Čunka ale i v některých dalších.

U případu bývalého vsetínského starosty se soustředil především na nevhodné zásahy do průběhu Čunkova trestního stíhání, na odbornou šikanu některých aktérů této kauzy a na chyby provázející přeložení případu z Přerova do Jihlavy. Před očima veřejnosti se tak mohl odvíjet docela poučný příběh o tom, jak to také může v zákulisí české justice fungovat. Zdůvodnění, které Cepl ústně prezentoval, nebylo ani jednostranné ani neobjektivní, jak tvrdí právní zástupce žalující strany. Naopak Cepl veřejně pokáral i žalovanou Marii Benešovou za to, že by jako právnicky vzdělaná osoba měla lépe ověřovat informace a vážit slova. Zároveň několikrát zdůraznil, že se soud v tomto případě vůbec nezabýval Čunkovou případnou vinou. Dokonce z Ceplových úst zazněla poznámka, že kdyby korupční aféra bývalého vsetínského starosty dorazila před soud, měl by nemalou šanci na osvobozující verdikt. Takže o jednostrannosti v tomto případu nelze hovořit.

Zároveň je zřejmé, že logickým úsudkem na základě soudem zjištěných důkazů musel Vojtěch Cepl dospět k závěru, že žalobci do kauzy zasahovali a že některé kroky činěné v této souvislosti nelze považovat za standardní. Řeč byla například o schůzce, kterou iniciovala Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká a na které se případ Jiřího Čunka probíral. Za pozornost stojí rovněž to, že se hledal státní zástupce, který by se kauzy ujal po přesunu z Přerova. K tomu přitom došlo v době, kdy o odejmutí případu nebylo ještě oficiálně rozhodnuto. Velmi nestandardní bylo rovněž angažmá místopředsedy Nejvyššího soudu Kučery a bývalého ministra spravedlnosti Němce.

V této souvislosti Vojtěch Cepl mladší připomenul jinou kontroverzní kauzu katarského prince, kterou provázely rovněž neobvyklé intervence a šikana lidí podílejících se na případu a majících jiný názor než tehdejší ministr Němec. Jeho zásluhu na tom, že katarský princ zůstal bez trestu, asi není potřeba připomínat. Zkrátka zdravý úsudek soudce Cepla musel do sebe zapadající důkazy vyhodnotit tak, že slova o justiční mafii mají určitý skutkový základ a že tudíž není důvod se omlouvat.

Po takovémto verdiktu by měli lidé zapletení do případu rezignovat na své funkce. Vzhledem k tomu, že žijeme v České republice, lze naopak počítat s tím, že k rezignacím jen tak nedojde. Ostatně názorným příkladem může být komentář premiéra Topolánka. Podle něj neexistuje důvod k odvolání Renaty Vesecké, protože rozsudek podle něj není důkazem o zmanipulování případu Jiřího Čunka. Znamená to, že předsedovi vlády asi příliš nevadí, že řídí kabinet v zemi, kde lze významné představitele moci soudní přirovnat k justiční mafii. Vzhledem k tomu, že se právní zástupce žalujících proti rozsudku odvolal, nebylo by překvapením, kdyby Topolánek mohl svůj postoj opřít o verdikt soudu vyšší instance, který by mohl být právě opačný, než jaký zazněl dnes u soudu. I po něm by však málokdo uvěřil tomu, že počínání některých lidí v kauze Jiřího Čunka nelze přirovnat k justiční mafii.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .