Závěť Gedeona Macka: farářovo setkání s ďáblem

Gedeon Macek byl podle svých slov "prospěchář, šarlatán, pokrytec, patolízalský apologeta Boží, muž, který spatřil kámen, muž, jenž se utopil, leč vody jej vyvrhly, šílený farář, který se setkal s Ďáblem a přežil, aby o tom vydal svědectví". Zpětně nahlížíme do života člověka, který se narodil tiché, nevýrazné matce a citově prázdnému, despotickému faráři. Přestože se zařekl, že nebude nikdy jako otec, stává se farářem, ač naprosto nevěří v Boha; snad jakoby navzdory.

Navenek bohabojný a dobrý duchovní otec Monimaskitu by asi dál pohodlně vedl život v dokonalé lži, kdyby se mu do cesty nepostavilo dílo ďáblovo. Počáteční údiv vystřídá strach z toho, zda je kámen skutečný, nebo je to jen výplod jeho cynické mysli. Další nečekané události na sebe nenechají čekat. Po pádu do místní vodní průrvy zvané Čertovy čelisti je Monimaskitu nalezen téměř nezraněný a je přesvědčený, že ho zachránil sám Ďábel. Pravda, kterou začne hlásat, a kajícné sebezpytování paradoxně všechny vyděsí. Pravda se v očích ostatních obrací v lež. Je pokládán za blázna a vyloučen z církve i ze společnosti, která se ukazuje ještě pokrytečtější, než je on sám.

Jestliže závěť má někomu něco odkazovat, tak Gedeon se snažil ostatním ukázat, že Boha už tento svět nezajímá a jen Ďábla ještě baví faustovské hrátky s lidmi. Zatímco pouto tradiční kolektivní víry svazuje ostatní a zabraňuje chaosu, vydává se Gedeon Macek nakonec Ďáblovi sám vstříc. Zanechává po sobě rukopis, který v lidech vzbuzuje filozofické otázky, nešetří popisy skotských legend i historie a jako pokřivené zrcadlo odhaluje záblesky lidských slabostí. Napínavá četba neřeší to, zda měl Gedeon pravdu. Poté, co jsou odhalena všechna fakta, nechává rozhodnutí na čtenáři.

James Robertson: Závěť Gedeona Macka: farářovo setkání s ďáblem, Praha, BBart 2008, 431 s.