Zázračná sůl
Letos je tomu 350 let, co byl ohlášen objev soli, s nímž se mohli seznámit čtenáři knihy vydané právě za tím účelem. Sůl měla být údajně živinou všem tvorům i rostlinám, symbolem věčnosti a klíčem pro alchymickou transmutaci. Co víc, byl to údajně základ života, příčina spontánního vzniku živých tvorů.
Starořecký filozof Aristotel ze Stageiry soudil, že například mouchy se mohou líhnout z hnijícího masa. Tak spontánně vznikaly živí tvorové. Ona sůl byla prý univerzálním duchem, jehož prostřednictvím se plodivá síla Slunce a jeho teplo předává Zemi.
Právě uvedené bylo dostatečným důvodem k tomu nazvat tento produkt sal mirabile, zázračná sůl, k čemuž objevitel doplňoval své jméno: Glauberi, tedy Glauberova", což vešlo do obecného užívání. Johann Rudolf Glauber se narodil roku 1604 v rodině lazebníka v německém Karlstadtu a později se natrvalo usadil v Amsterdamu. Nejsou doklady o tom, že by se mu dostalo nějakého soustavného školního vzdělání, o univerzitním nemluvě. Přesto se jeho laboratorium časem stalo cílem řady učenců.
Glauber byl mimořádně nadaný a tvořivý muž, což dokázal spisem Furmi novi philosophici (Nové filosofické pece), prvním z jeho asi třiceti děl, které navzdory zvláštnímu názvu popisují pece a destilační přístroje. Je tu rovněž jeden z jeho nápadů. Silnějšího proudění vzduchu v pecích (a tedy vyšší teploty) se dosahovalo dmýcháním měchy. Glauber postavil na pec komín, čímž zvýšil tah bez měchů.
Alchymistické podnikání
Další knihy jsou sbírky návodů, ale formulovaných tak, že zvlášť důležité recepty jsou neúplné. Jejich pokračování bývá v jiných Glauberových knihách, takže mnohdy snazší než se dopátrat kompletního postupu bylo koupit si chemikálii přímo u něj. A o to šlo. V Glauberovi, badateli na pomezí chemie a alchymie, se začíná rýsovat postava podnikatele nového typu, který pracuje mimo klasické cechy. Nebyl v žádném.
Dokladem jeho podnikavosti byla smlouva s Otto Sperlingem. Tomu Glauber prodal návody a povolení k výrobě v Dánsku, Norsku a v "jiných severních zemích" různých produktů, jako pálenky lacinější než francouzská nebo trvanlivého ovocného vína. A také návod na výrobu dobrého vína ze špatného, který ale dnes (bohužel) neznáme. Sperling se zavázal platit Glauberovi ročně 400 říšských tolarů, případně pokutu 1000 tolarů, kdyby prozradil návody někomu odjinud než z výše vyjmenovaných zemí.
Ale zpět k zázračné soli. O dva roky později ji nazýval sal artis, sůl umění, kde snad uměním mínil alchymii, jak bylo běžné. Tato sůl měla být spolu se svým "bratrem" sanytrem (dusičnanem draselným) Eliasem artistou. Zde se jistý problém, protože to znamená umělec Eliáš, což mělo podle Glaubera znamenat příchod proroka Eliáše pod maskou umělce, snad chemika či alchymisty. Důležitější je fakt, že jeho příchod měl signalizovat nástup nového věku. Prý skrze zázračnou sůl měl Eliáš provést hlubokou reformu medicíny a alchymie a také nastolení nového pořádku dobroty a bohatství. Jde o narážky na příchod tisícileté církve Kristovy, což vycházelo z poslední knihy Nového zákona, Zjevení sv. Jana.
Co se skrývá v soli
V díle, které Glauber věnoval své zázračné soli, uvedl, že bude psát jen o jejích účincích, nikoli o přípravě. Později se k problematice nového věku vrátil s tím, že Elias artista se objeví záhy po jeho smrti. Přijde prý na Zemi jako velké světlo a vyžene zlo, přičemž však nastanou velké změny v královstvích a panovníci budou svrženi. Toto až výhružné proroctví však Glauber hned zmírnil tvrzením, že je míněno obrazně. Trůny nebudou padat, jen jeho sůl přinese hluboké změny tím, že coby mnohem silnější než jakákoli jiná, dodá onoho ducha života, který vedl ke vzniku vesmíru. Touha po novém pořádku příliš nepřekvapuje - roku 1648 skončila třicetiletá válka.
Podívejme se konečně, co Glauber připravil. Postup byl jednoduchý - šlo o reakci chloridu sodného s kyselinou sírovou, přičemž vznikala sůl, Glauberova, chemicky síran sodný. Není zázračná, nicméně do medicíny skutečně vešla jako projímadlo. Současně však touto reakcí vzniká kyselina chlorovodíková a ve skutečnosti mnohem větší Glauberovou zásluhou bylo, že tak vypracoval metodu výroby této kyseliny, která se dala snadno provádět průmyslově. Nedělo se tak hned, protože pro tuto kyselinu nebylo známé nějaké použití. Až později se ukázalo, že může posloužit například k bělení textilií, ale ze začátku to dopadalo tak, že ji Glauber sám doporučoval ke kořenění pokrmů ...
Roku 1662 Glauber onemocněl. O čtyři roky později se navíc zranil pádem z kočáru, a tehdy napsal proslulý anglický učenec Robert Boyle, že Glauber "vykašlává mnoho krve a jestliže horečka převáží, jest se obávat o jeho život, kterýž, jak prosím Boha, nechť ještě pokračuje, aby mohl dát mnohé dobré rady přinejmenším pro studium přírody a umění." Angličanova prosba byla vyslyšena jen zčásti - 10. března 1670 Glauber zemřel.
O zázračné soli i o podnikatelských aktivitách novověkých alchymistů jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 13. 6. 2008.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka