Novorozenci platit nebudou

Přitom v tomto případě jde o kroky, které mohou mít na kvalitu zdravotní péče v České republice zásadní dopad. O regulačních poplatcích to úplně tvrdit nejde. Jejich zavedení sice omezilo návštěvy u lékařů, případně na pohotovostech a lidé si léky typu paralenu kupují převážně ze svého než na recept, přesto s daleko větší sumou peněz ve zdravotnictví nehospodárně nakládají ti kdo péči poskytují, než ti kteří ji čerpají. To samozřejmě neznamená, že by nebylo škoda, kdyby regulace formou poplatků byla zcela zrušena, případně výrazným způsobem omezena. Podle dění ve sněmovně to zatím vypadá na to, že podobné nebezpečí nehrozí. Koalice postupuje podle dohody a do závěrečného čtení míří návrh, který by měl poplatky zrušit pouze pro narozené děti, dárce orgánů a lidi, kterým byla soudem nařízena léčba. Zda tomu tak skutečně bude, o tom se rozhodne příští týden. Dokud nebude novela definitivně odhlasována, mohou někteří koaliční poslanci podlehnout pokušení, které na ně nastražila sociální demokracie. Konkrétně předložila pozměňovací návrh podle kterého by poplatky nemuseli hradit například mladiství do 18 let. Přitom někteří poslanci z řad KDU-ČSL už delší dobu usilují o to, aby právě děti do dosáhnutí hranice plnoletosti žádné poplatky hradit nemusely.

Pokud by návrh sociálních demokratů podpořili, měl by velkou šanci na přijetí. Koalice se ale dohodla na tom, že další výjimky z poplatků by měly být prosazeny nejdříve od začátku příštího roku. Má-li tedy vládní tábor držet pohromadě, neměl by žádný koaliční poslanec pro návrh sociální demokracie zvednout ruku. Pokud se tak nestane, bude mít premiér Topolánek další důkaz o tom, že dohoda učiněná na úrovni vlády ještě zdaleka neznamená, že bude ve sněmovně prosazena. Pozměňovací návrh z dílny ČSSD je tak dalším testem pevnosti koalice. Ta je však nahlodávána nejenom nejrůznějšími ataky z opozičních řad, ale také rozpory, které panují uvnitř jednotlivých vládních stran.

Názorným příkladem může být marná snaha vlády prosadit majetkové vyrovnání státu s církvemi. Trojice poslanců z ODS se prakticky postarala o to, že církevní restituce byly odloženy k ledu. Právě tato skutečnost může sloužit jako argument šéfům menších koaličních stran v momentu, kdy se jim nepodaří donutit své poslance k jednotné podpoře některého z vládních návrhů. A v případě reformy zdravotnictví je rebelie zvlášť akutní. Není proto náhodou, že ministr Tomáš Julínek postupně stáhnul některé reformní návrhy a vydal se cestou nejmenšího odporu. Poslancům hodlá momentálně servírovat pouze snadněji stravitelná sousta typu zákona o záchranné zdravotnické službě. V této souvislosti by pak nebylo překvapením, kdyby na zásadní body v tomto volebním období už nedošlo. Tím spíš, že se ministrovi Julínkovi s pomocí vlády nepodařilo prodat reformu zdravotnictví tak, aby se jí většina lidí nebála, aby v ní viděla šanci na lepší fungování celého systému a tím i lepší zdravotní péči.

Julínkovi se situace poněkud vymkla z rukou a polemika se posunula spíš do roviny emocí než věcných debat. Za to si může ministr částečně sám. Pokud má působit hodnověrně, měly by být připravované změny dostatečně průhledné a srozumitelné. A hlavně musí být dopředu projednány alespoň s koaličními zákonodárci.Tak zásadní reforma by si samozřejmě zasloužila důkladnější diskusi a větší snahu nalézt dohodu napříč politickým spektrem. Místo toho jsme byly svědky nejrůznějších pokusů, jak sporné body protlačit tak říkajíc silou a pokud možno bez větší pozornosti veřejnosti. Výsledkem je skutečnost, že zásadní změny ve zdravotnictví se zpomalily a možná na delší dobu zastavily.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .