Přesně před šedesáti lety začala blokáda západních sektorů Berlína
Ráno 24.června 1948 bylo pro obyvatele západních sektorů, ještě stále zcela zničeného Berlína, jedním z nejsmutnějších. Sověti neprodyšně zablokovali veškeré železniční a pozemní přístupy do této části města. Reagovali tak na měnovou reformu v zóně západních mocností, což hrozilo přerůst v ekonomickou nezávislost na Sovětském svazu. Američané, Britové a Francouzi nechtěli riskovat silové řešení a tak se odhodlali k realizaci unikátního leteckého mostu. Tisíce vzdušných strojů vozily dvěma miliónům, dvěma stům tisíc obyvatel po dobu bezmála jednoho roku vše potřebné. Převládalo uhlí, oblečení, stavební materiál, ale pochopitelně hlavně jídlo. Se zpravodajem Českého rozhlasu v Německu Jiřím Hoškem teď na tuto dobu můžeme zavzpomínat prostřednictvím jednoho nevšedního lidského příběhu.
"Ó bože, už zase válka. Podle zvuku to pro mě byly ty samé stroje, co na nás za války shazovaly bomby. To byl můj první dojem, když jsem uslyšela hluk letadel. Dnem i nocí přilétala ve stále kratších intervalech. Až babička mi vysvětlila, že je Berlín blokován a když nám Američané nepřivezou pomoc, tak umřeme hlady," vzpomíná ve svém berlínském bytě Mercedes Wildová, tehdy sedmiletá podvyživená holčička. Na krku nosila kartičku, že má úředně nárok na mléko.
Situace v poválečném Berlíně byla katastrofální a všeho byl nedostatek. Paní Mercedes si vzpomíná třeba na své o několik čísel větší boty z černého trhu, kdy navíc jedna byla zřetelně větší, než druhá. "Moje babička uložila před válkou nebo možná během války do sklepa malinový sirup. Smíchaný s vodou - to byl absolutní sen. Byla to jediná sladkost, kterou jsem tehdy znala," přiblížila.
Vyhladovělým berlínským dětem ale po několika měsících blokády začali na padáčcích z kapesníků shazovat nejrůznější laskominy američtí letci. Prvním, kdo s touto chvályhodnou činností začal, byl dnes 87letý bývalý poručík Gail Halvorsen:
"Setkal jsem se s třiceti dětmi, které postávaly za plotem letiště Tempelhof. Za 60 minut, co jsem si s nimi povídal, ani jedno nenatáhlo ruku a neřeklo "dej mi něco sladkého a ne jen mouku a uhlí." A přitom samozřejmě žádnou čokoládu ani žvýkačky neměly. Byly ale tak vděčné za naši pomoc, za mouku, za svobodu. A tak jsem dětem začal shazovat čokoládu a jiné sladkosti kvůli jejich vděčnosti."
Mercedes Wildová a Gail Halvorsen jsou dnes blízcí přátelé. Její krásný vztah se začal rodit někdy na podzim 48 roku. "Vyrazili jsme s maminkou kolem zničeného domu jejích rodičů k letišti Tempelhof. Plot tam byl doslova obsypaný tisíci dětí. Byla jsem strašně zklamaná - podobně jako předtím na školním dvorku se mi zase žádný padáček nepodařilo získat. Celou cestu domů jsem plakala. Místo toho, aby mě vzala do náručí, tak se na mě doma babička obořila: 'Nebul tady a něco s tím udělej'. Na tuhle větu nikdy nezapomenu. Tak jsem si sedla a napsala prosebný dopis na adresu: Čokoládový strýček, letiště Tempelhof," vzpomíná paní Wildová.
Mercedes pilota v dopise navigovala, aby sladkosti odhodil nad domkem, na jehož zahrádce uvidí bílé slepice. Poručík Halvorsen, pilot legendárního 'rozinkového bombardéru' (Candy-bomberu) po čase dívence s omluvou napsal, že z té výšky není schopen domek rozeznat a jako "útěchu" přiložil peprmintovou žvýkačku a čokoládu.
"Dostával jsem tisíce dopisů. Mnoho lidí mi děkovalo za padáčky i za čokoládu. Další mě prosili, že by chtěli taky sladkosti a jestli bych nezaletěl nad jiné berlínské čtvrti - Wedding, Kreuzberg nebo Charlottenburg. Absolutně jsem nestíhal ty dopisy číst. Měl jsem dvě německé sekretářky, které odpovídaly na většinu psaní. Schovávaly mi jen ty nejlepší. A dopis od Mercedes byl vůbec nejkrásnější," vzpomíná Gail Halvorsen, který i v pokročilém věku usedá pravidelně za řízení svých dvou letadel.
463 dny trvalo martýrium obyvatel amerického, britského a francouzského sektoru. Obětavost lidí neznala mezí. Tisíce berlínských žen přispěly k tomu, že se ve fantasticky krátké době podařilo zprovoznit další letiště; dodnes fungující Tegel. Intenzita leteckého mostu byla na tehdejší poměry úchvatná. Každých 90 vteřin v Berlíně přistálo a odstartovalo jedno letadlo. Na 277 tisíc uskutečněných letů byly lidské ztráty při nehodách velmi nízké. Po necelém roce sovětské vedení konstatovalo, že se blokáda míjí účinkem a zásobování Západního Berlína po souši znovu povolilo.
