Severní Korea překvapivě vyhověla požadavkům mezinárodního společenství

27. červen 2008

Řečeno oblíbeným novinářským klišé, je to průlom. Severní Korea ve čtvrtek konečně odevzdala přehled o svém jaderném programu. Čekalo se na to od konce minulého roku, což byl termín, k němuž se Severokorejci zavázali v loňské únorové šestistranné dohodě. Další klíčový závazek plynoucí z dohody, uzavření reaktoru v Jongbjonu (odkud získávali plutonium na atomové zbraně), splnili Severokorejci včas, už loni v létě.

Po předání soupisky svého jaderného programu se Pchjongjang může těšit na odměny, k nimž se ve zmíněné dohodě zavázali jeho partneři. Především na dodávku 950 tisíc tun mazutu. Budou se velmi hodit, poněvadž paliv a pohonných hmot má Severní Korea chronický nedostatek.

Pro budoucnost severokorejské ekonomiky má ale větší význam proces, jehož zahájení - v reakci na severokorejskou deklaraci - oznámil americký prezident George Bush. Jeho vláda, opět ve shodě s loňskou únorovou dohodou, chce Severní Koreu vyškrtnout ze seznamu států, které podporují terorismus, a přestane zakazovat ekonomické styky s Pchjongjangem na základě Zákona o obchodu s nepřítelem. Tím padnou americké sankce, když ne všechny, tak většina, a může se začít rozvíjet obchod a investice. Přičemž je jasné, že přes všechny silácké průpovídky o smrti Američanům by Severokorejci o americký kapitál a americké technologie velmi stáli.

Stejně jako by mnohé americké firmy stály o lacinou severokorejskou pracovní sílu.

Ve hře je rovněž navázání diplomatických styků. To se zřejmě také podaří. Je normální mít diplomatické styky i se státem, jehož režim nemilujeme - zato je nenormální zůstávat s takovým státem ve válečném stavu, třebaže válka sama skončila před více než půlstoletím. Což je stále ještě americko-severokorejský případ. Ale patrně už ne nadlouho.

Věci se ovšem ještě mohou zkomplikovat, a to velmi brzy. Američané a jejich spojenci si vyhradili lhůtu pětačtyřiceti dní, během nichž budou údaje ze severokorejské deklarace zevrubně zkoumat. Pokud by přišli na to, že si Severokorejci vymýšleli, že například neuvedli všechny relevantní jaderné objekty, nebo že deklarovali menší množství plutonia, než jaké skutečně získali, proces se znovu zadrhne.

Proč jsou takové detaily důležité? Proč není třeba jedno, zda mají Severokorejci k dispozici 60 kilogramů plutonia, jak tvrdí Američané, nebo jen 37 kilogramů, jak se to prý uvádí v deklaraci? Protože z objemu získaného plutonia se dá odvodit, jak silný jaderný arzenál si Severní Korea pořídila. - O tom jsou dodnes spory.

Jsme-li už u počtu severokorejských jaderných zbraní, tak neškodí připomenout, co je konečným cílem celého vyjednávacího procesu. Aby se Severní Korea za vhodné kompenzace vzdala nejen svého dosavadního jaderného programu, který byl podle všech dostupných důkazů zaměřen na získání atomové zbraně, ale také všech těchto zbraní. Tento závěrečný krok však bude pro Pchjongjang podstatně obtížnější než kroky, které dosud udělal. Bez jaderných zbraní váha Severní Koreje silně poklesne, zůstane jen chudý, nevýznamný stát, který bude své požadavky prosazovat mnohem hůře.

Je Severní Korea i přesto připravena vzdát se jaderných zbraní? Stojí jí to za hospodářské a diplomatické výhody, za něž zbraně vymění? To se pozná v příštích měsících, či spíše letech. Poslední fáze vyjednávání bude zjevně nejtěžší a nejdelší. I proto, že musí obsahovat další pro Severní Koreu nevítaná témata, podezření na šíření jaderné technologie a na alternativní jaderný program, program obohacování uranu.

Severní Korea odmítá mluvit o záhadném syrském objektu, který loni v září zničil Izrael - a který nápadně připomínal reaktor v severokorejském Jongbjonu. Dohad, že Severokorejci předávali v rozporu s mezinárodním právem jaderné know-how Syřanům, je nasnadě. Možná je mylný, ale to by měli Severokorejci věrohodně dokázat. V ideálním případě ještě dříve, než tuhle záhadu rozlousknou inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Ti v Sýrii zkraje týdne odebrali vzorky, které teď budou zkoumat.

Mýlí se snad i ti, kteří tvrdí, že k jaderné zbrani se Severní Korea snažila dostat nejen prostřednictvím reaktoru v Jongbjonu, ale také tajným programem obohacování uranu? Pak i tenhle omyl by Severní Korea měla přesvědčivě vyvrátit.

Dokonce musí, stejně jako v prvním případě.

Pokud to neudělá, má, jestliže si opravdu přeje úspěšný závěr jednání o svém jaderném programu, jedinou alternativu: kápnout božskou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: msl
Spustit audio