Dědictví revoluce 1848/49
"Revoluce roku 1848/49 byla vojensky pokořena a habsburská monarchie se nestala konstituční monarchií, české země zůstaly provincií velké centralizované říše," dočteme se v učebnici dějepisu. Přestože nebylo dosaženo všech politických maxim, které si liberální politici vytkli, revoluce z let 1848/1849 po sobě zanechala trvalé dědictví.
Byla odstraněna robota s poddanstvím. Rolník se stal skutečným vlastníkem půdy, na které pracoval. Radikálně se proměnila sociální struktura společnosti, neboť zmizely stavy a vrchnost, šlechta ztratila své správně politické výsady a na místo vrchnostenského spravování byl zaveden systém státní správy včetně důsledné rovnosti občanů před zákonem. Zrovnoprávnění Židů umožnilo jejich úplnou integraci do společnosti a zároveň urychlilo jejich kulturní a národní asimilaci.
V hospodářské sféře byly zrušeny cechy, celní hranice a nastolen ekonomický liberalismus se všemi důsledky včetně vzniku nového vztahu mezi tím, kdo práci nabízí a tím, který ji na trhu práce hledá. Jedna sociální otázka byla vyřešena, dělnická sociální otázka se vynořila. Revolucí byla otevřena cesta ke kapitalistické přeměně hospodářství a společnost zbavená stavovství začala vykazovat již značné samosprávné a autoreferenční rysy, které jsou typické pro moderní občanskou společnost.
Podrobnosti se dočtete v jednotlivých sekcích:
1. Nová politická kultura, počátky ústavního života a vznik veřejného mínění
2. Osvobození rolníka a počátky vzniku občanské společnosti na venkově
3. Vznik moderního správního systému založeného na dominanci státu
4. Vznik samosprávy jako protipólu státní správy
7. Liberální ekonomický systém
8. Nová autonomní vzdělávací soustava
Důsledkem revoluce byl také vznik nových policejních složek, které pod vedením ambiciózního, dvoumetrového šéfa Nejvyššího policejního úřadu, mimochodem pardubického rodáka Johanna Kempena, dohlížely na chování především inteligence a vůbec všech, kteří se politicky angažovali v roce 1848. Suverénní a unifikující tlak státu pocítily nejtíživěji intelektuální elity především neněmeckých národních společností. Většina české společnosti se tomuto tlaku přizpůsobila a na deset let odložila nejen své v revoluci probuzené nacionální a státoprávní ambice, ale také antiklerikální pocity stranou. Ti, co se přizpůsobit nechtěli, byli sledování, ostrakizováni, konfinováni (dostali příkaz k tomu, aby se zdržovali na jediném místě), zavíráni a popřípadě donuceni k emigraci.
Dědictví revoluce mělo tak dvě tváře: jednu liberální (především ve správní, náboženské a ekonomické oblasti) a jednu vyloženě preventivně konzervativní (v oblasti státně politického dohledu nad chováním obyvatelstva). Moderní stát tak na jedné straně uvolňoval a osvobozoval hlavně ekonomický potenciál obyvatelstva, na druhé straně ho preventivně odstrašoval s jasným cílem, totiž zabránit vnitřnímu chaosu a vnější dezintegraci.
O revoluci v roce 1848 a jejím odkazu hovořil prof. Milan Hlavačka v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 27. 6. 2008.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
