Jaderná energetika - další rozbuška v lůně koalice
Po váhání Zelených kolem amerického radaru je na obzoru další, tentokrát ale daleko vážnější spor ve vládní koalici: v případě česko-americké smlouvy o umístění radaru v Brdech se může stát, že neprojde ve sněmovně, protože jí někteří zelení poslanci nedají hlas.
Že vláda nebude podporovat výstavbu nových jaderných reaktorů, si ale ministři napsali přímo do programového prohlášení. Zelení tam prosadili, že dlouhodobé energetické potřeby země bude zkoumat nezávislá komise, jejíž závěry musí projít oponenturou, což bude trvat do podzimu.
Přesto se zástupci ODS chovají, jako by výsledky tohoto procesu už dávno znali. A to nejen od chvíle, kdy se o své komisi zmínil v tisku hlavní akademik Václav Pačes. Ten totiž minulý týden řekl, že jeho komise sice vládě výstavbu jaderných elektráren přímo nedoporučí, ale určitě navrhne, aby se nestavěla proti studiím, které by zkoumaly posuzování jejich vlivu na životní prostředí. Zmíněné studie jsou ovšem nutným předpokladem každého stavebního povolení takže Pačesovo vyjádření jinými slovy znamená, že by se vláda měla na stavbu jaderných reaktorů připravovat.
Jenže to už vláda - či přesněji řečeno její šéf- dělá dávno: na Evropském jaderném fóru, které se v květnu konalo v Praze, vyzval Topolánek unii, aby prohlásila jadernou energii za čistý zdroj elektrické energie s pozitivním dopadem na životní prostředí. Zelení protestovali už tenkrát: Bursík řekl doslova, že "rozhodně nejde o vládní aktivitu" a opatrně dodal, že alespoň on "nic takového neviděl". I tehdy už pohrozil vystoupením z koalice. Totéž udělal i nyní. A stejně jako tenkrát, tvrdil Mirek Topolánek i teď, že se proti programovému prohlášení nestaví. Vláda prý neudělá během svého mandátu nevratné kroky, ovšem jelikož je jaderná energetika dlouhodobá záležitost, zůstává jedním z alternativních scénářů a je legitimní o ní diskutovat. To jistě, jenže mezi diskusí a přípravami je rozdíl. I kdyby se vláda totiž rozhodla dostavět bloky v Temelíně už včera, bude to trvat dalších deset let ne-li déle, než začnou dodávat proud do sítě. Studie posouzení vlivu na životní prostředí lze ovšem začít dělat hned a i ministr životního prostředí Bursík už naznačil, že kdyby o to někdo požádal, jeho ministerstvo nemá zákonný důvod to nepovolit. V zemi, kde mocná lobby ČEZu už má dávno plány na dostavbu Temelína a na rozšíření Dukovan v šuplíku, a kde se dvě třetiny obyvatelstva prohlašují za stoupence jaderných elektráren, to tedy nejspíš nebude dlouho trvat.
Faktem je, že se stoupajícími cenami ropy a plynu vzrůstají v Evropě i naděje, které se upínají k elektřině z jádra. Je to trend v celé Evropě, která má - mimochodem- největší koncentraci jaderných elektráren na světě. Tím pádem ale také největší koncentraci problémů, spojených jejich provozem. Ať už jde o zlověstné poruchy a nebezpečí teroristického útoku, anebo o vyřešení otázky, kam s vyhořelým palivem. To totiž kupodivu u sebe za humny nechce nikdo, ani zdejší zastánci jaderné energetiky. Zrovna tak odmítají obnovení těžby uranu ve své lokalitě. Elektrárny s uzavřeným palivovým cyklem, které prý zpracují i použité palivo, jsou hudbou budoucnosti. Z minulosti naopak přetrvává zvyk slibovat obcím v tzv. havarijní zóně kolem jaderných elektráren kompenzace v řádu stamilionů. I podle Topolánka je to prý oprávněné: lidé tam sice nejsou ohroženi, ale mají "zvláštní povinnosti". O penězích pro ně bude jednat podle Topolánkových slov komise ministra průmyslu a obchodu. Že by měl kompenzační nároky občanů uspokojit ČEZ ze svých zisků, to očividně předsedu vlády nenapadlo. Škoda: hned by totiž bylo jasnější, jestli je ta úžasná elektřina z jádra opravdu tak levná, jak se o ní tvrdí. Osvěta z tohoto konce by byla asi rozumnější než hrozby odchodem z vlády. Ty totiž začínají být u ministrů za stranu zelených už poněkud inflační.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
