Otazníky nad nukleárním Íránem
Není to tak dávno, co posledním argumentem při debatách o budoucnosti íránského jaderného programu byl poukaz na loňskou zprávu amerických tajných služeb, podle které Teherán své pokusy o výrobu nukleární zbraně před několika lety zmrazil. Tatáž zpráva zároveň tvrdila, že sice byl zastaven program na výrobu zbraně, ale Írán i nadále pokračuje v obohacování uranu, což je vůbec nejdůležitější a nejobtížnější součást celého procesu, ale každý si ze zmíněné zprávy vzal to, co se mu hodilo.
Ti, kterým se nechtělo řešit otázky, které před ně existence jaderné zbraně v rukou Íránu kladla, si vybrali možnost, že problém je vlastně vyřešen.
Dnešní, tedy pondělní vydání deníku The Daily Telegraph tento poklid možná naruší. Podle tohoto britského listu obdrželi západní státníci zpravodajské informace, které celkem jednoznačně ukazují na to, že Írán neochvějně kráčí směrem k bodu, kdy se stane jednou z jaderných mocností. Podle těchto informací Teherán pokračuje v pokusech realizovat plány, které počátkem 90. let koupil od Abdula Kadíra Chána, fyzika, který byl spoluautorem pákistánské jaderné bomby, a jenž pak část těchto informací prodal dále.
Podle zprávy, kterou má k dispozici britský Telegraph, íránské revoluční gardy, které jsou pravými vládci tohoto státu, vytvořily řadu zdánlivě civilních firem, které převzaly část vojenského výzkumu. Jejich cílem je mimo jiné uvést do provozu centrifugy nové generace, které by umožnily rychlejší obohacování uranu. Tyto odstředivky byly nedlouho před dokončením už v roce 2004, když byly odhaleny inspektory OSN. Ti tehdy například při návštěvě firmy na hodinové stroje zjistily stopy uranu obohaceného na úroveň vojensky využitelného materiálu, tedy na mnohem vyšší úroveň, než je třeba pro energetické potřeby, na něž se Teherán obvykle odvolává. Mimochodem, podle Telegraphu je výzkum nových odstředivek umístěn i v jedné obytné budově v západním Teheránu, kde je inspektoři OSN, i kdyby byli znovu vpuštěni do země, nemají šanci objevit.
Právě v těchto dnech se rozhoduje o dalším směru, kterým se krize kolem íránského jaderného programu vydá. Jak známo, mezinárodní společenství se snaží pomocí sankcí - a naopak nejrůznějších pobídek - přimět Teherán k tomu, aby se tohoto programu vzdal. V pátek Íránci obdrželi nový seznam nabídek, které by měly Íránce pozitivně motivovat. První reakcí Íránu byl ještě koncem minulého týdne dopis íránského ministra zahraničí Monašehra Motakího adresovaný Javieru Solanovi, tedy jakémusi evropskému ministru zahraničí. Tón dopisu je prý velmi rezolutní a odmítavý. Diplomaté, kteří měli možnost text číst, hovoří také o tom, že dopis je poněkud matoucí a místy zcela nejasný. Na jednom se shodují, a to že Motakí nenaznačuje, že by se Írán chtěl jaderného programu vzdát, a to ani za pozitivní pobídky. Podle týchž diplomatů ale zcela jinak vyzněl rozhovor Solany s hlavním íránským jaderným vyjednavačem Saídem Džalilím, který naznačil, že jeho země je připravena o budoucnosti jaderného programu jednat, a ke schůzce by mělo dojít ještě tento měsíc.
Dnes ke všeobecnému zmatení přispěl i sám prezident Ahmadínežád, který po třech dnech prolomil své mlčení, a na tiskové konferenci v Malajsii, kde se momentálně nachází, označil západní snahy o ukončení íránského jaderného programu za nelegitimní. Tato matoucí směr íránských stanovisek se dá chápat jako získávání času, a nebo také jako projev vnitřních debat, které se momentálně v íránských vládnoucích kruzích odehrávají.
Nejednotnost je ovšem vidět i v kruzích západních státníků, a dokonce i uvnitř samotných Spojených států, které byly dosud velmi znepokojeny možností, že v Perském zálivu povstane nová nevypočitatelná jaderná mocnost.
Podle některých názorů je nemožné íránská jaderná zařízení zničit. Tyto síly reprezentuje admirál Michael Mullen, který minulý týden veřejně varoval před jakýmkoli vojenským řešením, které by ohrozilo americké postavení, a to i v případě izraelského útoku. O útoku jako zcela posledním řešení se konec konců vyjádřil i George Bush, který si asi nechce komplikovat konec svého prezidentování.
V poslední době se vůbec množí rezignované hlasy. Například Antony Cordesman, významný americký analytik, který pracoval pro ministerstvo obrany, ale donedávna sloužil i jako poradce republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina, prohlásil, že nevidí jaderný program jako urgentní problém. Cordesman to řekl minulý týden v Izraeli, přičemž právě tento stát je opačného mínění. Jak napsal i výše citovaný britský list The Telegraph, v Jeruzalémě dospěli k závěru, že situace je naléhavá a pokud má dojít k vojenskému řešení, musí se tak stát velmi brzy. Podle vysoce postaveného západního zdroje citovaného Telegraphem mají Izraelci v Íránu lepší informační zdroje než Američané, kteří tam před asi pěti lety přišli o většinu svých lidí.
Nyní je otázka, zda americká obezřetnost je projevem nedostatku odvahy, nedostatku informací, a nebo naopak uvážlivosti, které v takovém případě je vždy potřeba. Skutečnost, že během krátké doby se z USA ozývá tolik hlasů proti případnému útoku na Írán, svědčí o něčem, co by jinak nebylo vidět, a to že kdesi v zákulisí se hromadí hlasy pro útok. Těm se pak veřejně protestující diplomaté a vojáci předem snaží svázat ruce opatrnickými slovy, která naopak záměrně nechávají proniknout na veřejnost.
Co se doopravdy odehrává nyní ve Washingtonu nebo v Teheránu vlastně nevíme. Budeme to možná vědět až za rok, a nebo, jak už to v dějinách bývá, nikdy. Pokud ale mezitím převáží příznivci vojenského řešení, určitě se to dozvíme.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
