Miroslav Ondříček

11. červenec 2008

Legenda české kinematografie, držitel mnoha významných cen - kameraman Miroslav Ondříček byl v pátek hostem Dopoledního Radiožurnálu. Ze studia Filmžurnálu si povídal s Danielou Karafiátovou o své lásce k filmu i o jeho budoucnosti. Zavzpomínal na své kameramanské začátky i na natáčení s domácími či zahraničními hvězdami. Prozradil také, kterých z nich si váží a za co. V sobotu 12. července bude hostem výkonný ředitel 43. MFF v Karlových Varech Kryštof Mucha.

"Já mám strašně rád film. Nastoupil jsem k němu jako laborant v roce 1950. Moje vynikající babička tehdy říkala: 'Ty chceš na Barrandov? A víš, že tam obcuje kámen s cihlou?' Takový byl tehdy pohled straší generace na film a filmaře," zavzpomínal Ondříček. Svoji první kameru má dodneška v pracovně v kufru. "Naši první vlastní kameru koupil Miloš /Forman/ - stála asi 12 tisíc, což byl tehdy honorář za celý film. Natáčeli jsme s ní stěhování Semaforu z ulice Ve Smečkách do divadla Alfa. Dělali jsme to jako sběrný materiál pro pana Suchého a Šlitra," řekl Ondříček, který se podílel jako kameraman na mnoha filmech Miloše Formana a Ivana Passera.

Filmová kultura se podle něj vyvíjí strašně rychle: "Ani se to nedá všechno sledovat. Já si myslím, že se film strašně blíží k literatuře. Dneska je kamera malinkatá a umí všechno. A k seznámení stačí den. Je to jako když si koupíte tužku nebo ji ukradnete v hotelovém pokoji. Leze tam papír a napíšete román. To vyjadřování je strašně rychlé." Jak se Ondříček dívá na filmy jiných tvůrců? "Prožívám vždycky v sobě strach. Někdo to bere na lehkou váhu, někdo to dělá vážně. Já mám vždycky strach, že se to nepovede. Když se chci podívat na obrazovou stránku filmu, tak vypnu zvuk. Pak najednou vidíte vše, co tam nepatří. Protože ten děj je vždycky první a my - obrazoví tvůrci - se necháme někdy unést. Když je hodně hudby nebo dialogu, tak to vás stáhne," odpověděl kameraman.

Mají dnes lidé od filmu snazší nebo těžší se prosadit? "Na to nejde ani odpovědět. Když já jsem dělal u filmu, bylo nás 29 kameramanů - celovečerních i dokumentárních filmů. Dostat se k tomu bylo složité. Na druhou stranu byli jsme státní podnik. Čili ten výběr lidí, kteří se k tomu dostali, byl přes určité síto. Dneska je jednoduché dostat se k tomu, že chci film udělat, ale jestli ho udělám, to už je takové osobní štěstí. Já myslím, že základ je to umět, ale pak musíte mít i kliku, jako v lásce. A musí tam být i ostražitost. Je zajímavé, že čím dál víc mladých lidí chce dělat film," uvedl Miroslav Ondříček.

Záznam celého rozhovoru s Miroslavem Ondříčkem si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: kbr
Spustit audio