Zmatek u zelených

Pojmenoval tak chyby, kterých se zelení momentálně dopouštějí a které by je mohly stáhnout do politické propasti. V létě roku 2008 skutečně ohrožují zelené nejvíce vnitrostranické šarvátky a zcela odlišné postoje, které prezentují na veřejnosti předseda Martin Bursík a místopředsedkyně Dana Kuchtová. Jejich spor se promítá i do skutečnosti, že něco jiného prosazuje republiková rada a něco jiného předsednictvo strany. Vyznat se v tom, které stanovisko je to správné, je momentálně téměř nemožné.

Není proto náhodou, že podle průzkumů veřejného mínění osciluje podpora zelených kolem pěti procent volebních preferencí, tedy kolem hranice nutné pro vstup do sněmovny. Přitom zelené nečeká zrovna jednoduché období. Musí se vypořádat se stanoviskem k vybudování radaru, musí se nějak postavit k energetické koncepci této země, musí řešit budoucnost ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a v neposlední řadě potřebuje strana uspět v podzimních krajských a senátních volbách. Takže z tohoto úhlu pohledu by zelení měli věnovat energii spíše diskusím o těchto zásadních problémech, než vzájemným bojům. Navíc by mělo být samozřejmostí, že pokud se po vnitrostranické diskusi na něčem zelení shodnou, pak by to měli představitelé této strany respektovat a na veřejnosti v souladu s tím vystupovat. Což se opakovaně nedaří.

Názorným příkladem zmateného chování zelených může být situace kolem nejnovějšího rozhodnutí Martina Bursíka svolat na začátek září mimořádný sjezd. S tímto návrhem Bursík uspěl na předsednictvu nejtěsnějším poměrem hlasů. Kuchtová na to reagovala prohlášením, že pro svolání mimořádného sjezdu nebyly splněny podmínky vyplývající ze stanov. V nich se podle ní nepíše nic o tom, že mimořádný sjezd mohl být svolán na základě rozhodnutí předsednictva. Proto by se podle ní touto akcí mohla zabývat stranická revizní komise nebo případně i soud. Znamená to, že v tuto chvíli není úplně jisté, že sjezd na podzim skutečně bude.

Přitom právě lidé kolem Dany Kuchtové si před několika měsíci pohrávali s myšlenkou svolat mimořádný sjezd. Navíc Martin Bursík opakovaně čelil výzvám k demisi a jednou republiková rada dokonce hlasovala o jeho důvěře. Je svým způsobem příznačné, že to byl právě předseda strany, kdo ještě před několika týdny konání mimořádného sjezdu odmítal. Nyní se role obrátily. Naopak Dana Kuchtová považuje svolání sjezdu za nezodpovědné. Zelení tak o sobě vytvářejí obrázek, že jsou spolkem, který neví co chce. Předseda Martin Bursík si myslí, že právě mimořádný sjezd by takovýto pohled na stranu měl změnit. Alespoň v tom smyslu, že by bylo jasné, jak silný mandát má vedení. S pomocí úpravy stanov by pak mohlo lépe prezentovat politiku zelených na veřejnosti a i směrem ke koaličním partnerům. K tomu by Bursík, jak už bylo řečeno, potřeboval mimořádný sjezd a úspěch na něm. Pokud jeho plán zkrachuje, bude strana i nadále působit jako rozhádaný spolek, ve kterém je nejdůležitější porazit vnitrostranického rivala, nebo mu alespoň co nejvíce zkomplikovat život. Ostatně zelení byli právě takto vnímáni většinou voličů v době, kdy se opakovaně do sněmovny nedostali. Brána do první politické ligy tak pro ně zůstávala zavřena a nebýt Martina Bursíka, šlo by patrně o setrvalý stav. Až Bursíkovi se podařilo stranu sjednotit a upnout síly na témata, která mohla oslovit voliče a získat potřebné hlasy.

Nyní by se měl pokusit o totéž. Jinak zelení propadnou v krajských a senátních volbách a vykročí na cestu zpět do politické bezvýznamnosti. Bursíkovi oponenti totiž svými činy zatím nepřesvědčili o tom, že by byli schopni stranu bezpečně provést rozbouřenými vodami české politiky. Cesta opakované kritiky bez ochoty převzít za další osud zelených odpovědnost určitě není tím správným způsobem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .