Ptačí zemětřesení
Genetické analýzy změnily ptačí evoluční strom k nepoznání. Opět se ukázalo, jak ošemetné jsou soudy o příbuznosti živočichů založené jen na porovnávání jejich vzhledu a tělesné stavby.
Devatenáct úseků DNA analyzovali genetici pod vedením americké zooložky Shannon Hackettové z chicagského Fieldova muzea historie přírody u 169 druhů ptáků a odměnou jim bylo odhalení dosud netušených příbuzenských vztahů v ptačí říši. Výsledky studie zveřejněné v prestižním vědeckém týdeníku Science dokazují, že nápadná podobnost nemusí nutně dokazovat blízkou příbuznost. Tak například potápky nenáleží do příbuzenstva velmi podobných potáplic, k jejich bratránkům naopak patří vzhledově velmi odlišní plameňáci. Navíc se ukázalo, že předci potápek a plameňáků žili na souši a nikoli ve vodě, jak by se zdálo logické na základě studia způsobu života dnešních ptáků.
Genetické analýzy odhalily další notně nečekané příbuzenské svazky. Ohnivě zbarvení kolibříci se vyvinuli z nenápadně zbarvených lelků, navíc po nich nezdědili noční způsob života. Těsné příbuzenské pouto váže pěvce a papoušky. S pěvci si jsou blízce příbuzní i další ptáci, například zoborožci, datli nebo sovy.
Některé předpokládané příbuzenské svazky byly naopak zpochybněny. Sokoli se sice podobají v mnoha ohledech orlům a jestřábům, ale příbuzní jsou s nimi jen vzdáleně. Stejně tak byli dosud mylně považováni za blízce příbuzné pelikáni a mořští ptáci faetoni. Ani genetické analýzy však nerozlouskly všechny záhady ptačí říše. Velkou neznámou zůstává například pták hoacin chocholatý z povodí Amazonky, kterému ani genetici nenašli jednoznačně vymezené místo na evolučním ptačím stromu.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo.