Outsider v Pakulu
V absolutní špičce světové populární hudby už nezbylo mnoho těch, kteří by odolali možnosti rozbít svůj koncertní stan také v Česku. Jeden z posledních, jedinečný americký písničkář a příležitostný herec Tom Waits, vystoupí 21. a 22. července v pražském Kongresovém centru. Pokud nevlastníte lístek, snad už ho ani nezkoušejte shánět - pravděpodobnost, že v den, kdy čtete tyto řádky, nebudou oba koncerty beznadějně vyprodány, je skoro nulová.
Jistě, Waits je už léta jedním z největších miláčků snobské části publika a vzhledem k tomu, že evropská část jeho turné Glitter and Doom čítá jen sedm zastávek, není enormní zájem o jeho vystoupení nepochopitelný. Přízeň posluchačů, kteří o hudbě raději filozofují nad sklenkou, než aby jí soustředěně naslouchali, ovšem nikdy ani v náznaku neodrážela skutečné kvality Waitsovy tvorby.
Muž s image "pod obraz zpitého vypravěče prášilovských historek" (jak píše Waitsův životopisec Patrick Humphries) začínal v šedesátých letech pod vlivem Kerouaka, Gershwina či komika Bruce. Nezaměnitelný chraplák chlapíka, který prohlásil, že byl počat v kalifornském motelu mezi lahvemi od Four Roses, vajgly Lucky Strike, půlkou sendviče s tuňákem a voňavkou Old Spice, vyšel na dlouhohrajícím albu prvně v roce 1973, kdy vydal své debutové album také Bruce Springsteen. Oba byli v začátcích srovnáváni, ale zatímco Springsteen se v průběhu let stal ztělesněním hrdé Ameriky, Waits si ochotně osvojil roli jejího outsidera.
Pokud by se přidržel stereotypů první desky Closing Time, dodnes působivé sbírky hořkosladkých folkových a country balad převážně s komorním doprovodem, mohl dnes Tom Waits platit za jednoho z nejúspěšnějších členů elitní muzikantské dílny. Jenže on pozici rozervaného beatnického váguse s obličejem těsně nad klapkami klavíru soustavně opouštěl. V roce 1983 natočil novátorskou desku Swordfishtrombones připomínající dle Humphriese "pohozené dítě, které jste našli před prahem svého domu", a v roce 1992 album Bone Machine, autorovými slovy "frankensteinovskou výpravu do světa zvuků a příběhů".
Dnes už se Waits o libozvučnost ani nepokouší, také jeho hlas postupujícími léty připomíná témbr z čekárny na pracáku. Je vlastně pikantní, že lepší lístek na jeho pražské vystoupení pořídili ti nejrychlejší za tři tisíce. Waits vždy oplýval vytříbeným smyslem pro černý humor...
