Čeští vědci v Indii
Soud v indickém Dárdžilingu bude ve středu již po několikáté rozhodovat, zda propustí na kauci či ponechá ve vazbě dva české vědce. Ve vazbě sedí dva čeští entomologové Emil Kučera a Petr Švácha od 22. června, kdy byli zadrženi poblíž národního parku Singalila. Neměli, tvrdí tamní orgány, oficiální povolení ke sběru hmyzu.
Čeští vědci tvrdí, že jsou nevinní. Indické orgány naopak setrvávají na stanovisku, že čeští odborníci hmyz sbírali, a že dokonce měli s nasbíranými vzorky nějaké další, obchodnické plány.
Na stranu českých vědců se postavili mnozí jejich kolegové, dokonce i (podle našich zpravodajských serverů) mezinárodní vědecká komunita.
Nepsal bych tuhle poznámku, kdybych byl o nevině obou českých oborníků pevně přesvědčen. Samozřejmě, o jejich případné vině bude rozhodovat příslušný soud, ale jsem dalek toho, udělit nebohým vědcům mou laickou milost jen proto, že jsou v médiích označováni za odborníky.
Dovedu si naopak docela dobře představit - a je to úvaha čistě hypotetická - jak si může takový český odborník připadat kdesi v severovýchodní Indii, se všemi jeho schopnostmi, vědomostmi a znalostmi. Agentury například uvádějí, že naši vědci měli vskutku nasbíráno nějakých dvě stě kusů vzorků můr, brouků a hmyzu. Vědci tvrdí, že tu havěť nasbírali (cituji dle Idnes) "většinou" (konec citátu) na ubytovně ve vesnici, a že na území národního parku Singalila nevkročili. Navíc tvrdí, že s nasbíraným hmyzem neměli žádné obchodní úmysly, ale chtěli vzorky použít ke studijním účelům. Také uvádějí, že nakolik jejich znalosti sahají, nejsou jimi nasbírané vzorky na seznamu chráněných druhů. Dobrá...
Podívejme se na tutéž situaci úhlem pohledu ochránce přírody ve svazovém státě Bangla. Může vypadat například takto: dva západoevropští kuplíři s nejvzácnějšími druhy hmyzu jsou přichyceni na hranicích chráněné oblasti, navíc v období, kdy je za hranice národního parku vstup zapovězen, a to hned s několika stovkami nasbíraných hmyzích vzorků. Oba kuplíři, jejichž situace se v očích místních ochránců přírody ještě prudce zhorší po té, co se z nich vyklubou dokonce odborníci, vědci zabývající se hmyzem, indickým představitelům rázně odporují. Tvrdí, že za hmyzem do parku nelezli, jen ho sbírali (tady se patří znovu ocitovat to "většinou") kousek od hranic v ubytovně. Místní orgánové se však pohříchu zajímají o to, kde nasbírali ten zbytek, který nespadá pod vágní teritoriální vymezení - "většinou na ubytovně". Nemohlo to být, mohou se tázat indičtí orgánové, čirou náhodou kousek za hranicemi zákazu vstupu? Dále: mohlo se klidně stát, že jako vědecké autority se naši vědci následně hádají s místními, že jim tam sebrali jen nechráněné exempláře. Klidně se ovšem mohlo nějakou tou typicky českou "náhodou, náhodičkou" přihodit, že mezi těmi dvěma stovkami bezcenných můr a broučků se ocitl i nějaký ten opravdu cenný, zákonem chráněný kousek, který má, jak to říct?, slibný prodejní potenciál. (I kdyby to mělo "jen" zaplatit část nákladů na vědeckou expedici, že?) Naši vědci se rovněž (uvažujeme nahlas o hypotetických možnostech) mohli s místními hádat i o to, že hranice parku nebyly označeny nějakými cedulemi. Místní orgánové jim na to mohli omlátit o hlavu GPS-ky našich vědců, které jim hranice zakázaného území měly snadno určit. Z toho všeho - připomínám, že se díváme úhlem pohledu indických strážců přírody, se naši entomologové poměrně snadno mohli jevit jako předsunutý výkonný oddíl mezinárodního gangu pašeráků vzácných živočišných druhů.
Kdyby to bylo poprvé, kdy se soukmenovec dostal za naší hranicí do klinče s místními zákony, asi by to člověkem pohnulo o něco více. Jenže, to by nesmělo být mezitím známo, že mnoho našich spoluobčanů má vysoce svéráznou interpretaci pojmu "svoboda". A je též známo, že domácích speciálních výkladů odpovědnosti jednotlivce za dodržování psaných i nepsaných hranic, v nichž se tato "svoboda" realizuje, je v našich bezuzdných polistopadových dobách asi tolik, co obyvatel země. Leckteré z těchto osobitých a individuálních interpretací jsou pak, v přímém porovnání se zákony jiných suverénních států, nepoužitelné. Česky řečeno, asi takto: stejně jako někteří lidé narazí v daleké zemi na zákon tím, že se pokouší propašovat pouhých pár kilo heroinu, mohou jiní narazit na zákon tím, že mají plné tašky brouků pár metrů od chráněné oblasti v chráněném ročním období. Jestli jsou tito dva naši entomologové takové kapacity ve svém oboru, jak to, že zrovna tohle tak nějak dopředu nevěděli? Nebo zase jinak, po lopatě: stejně jako si od neznámého čipery na letišti v Bankoku nevezmu ušmudlanou igelitku, abych ji jen tak z lásky k bližnímu a za dvacet tisíc dolarů převezl do Amsterdamu, nebudu v chráněné době sbírat cokoli na hranicích indické chráněné oblasti. Když to udělám, pak se budu muset smířit s tím, že mě ostatní mohou mít v lepším případě za hlupáka, v horším za zločince...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .